Článek
Helsinky jsou městem české atletice zaslíbeným, při olympiádě v roce 1952 se zde zapsal do historie třemi zlatými medailemi Emil Zátopek, za posledních třicet let už finská metropole vítá čtvrtý velký šampionát.
Zlatá premiéra
Premiérové mistrovství světa v roce 1983 zůstane z pohledu úspěšnosti zřejmě nedostižným, československá výprava zde pobrala devět medailí. O jedenáct let později do Finska zamířila kontinentální elita. „Tehdy jsem předvedl, jak vás jedna nepodařená disciplína dokáže sestřelit z medaile na sedmé místo,“ s hořkým úsměvem vzpomíná tehdejší desetibojař a dnešní šéftrenér Tomáš Dvořák na tyčkařskou soutěž.
Pamětníků mistrovství světa z roku 2005 už je v současné výpravě více, včetně tehdy stříbrného Romana Šebrleho a bronzové Věry Cechlové. „Nejvíc si pamatuju zimu a hnusné počasí. Tak doufám, že si dojem o Helsinkách vyspravím,“ hlásil Šebrle před odletem.
Dvanáct stupňů na letišti
Po přistání na letišti Vantaa, kde teploměr ukazoval dvanáct stupňů, se mu ale spíše vrátily vzpomínky, jak se drtivá většina desetiboje proměnila ve vodní lázeň. Nebo jak si diskařka Cechlová půjčovala od kolegyň z výpravy na závody čepici i rukavice a finále jí po průtrži mračen museli organizátoři přerušit a odložit na další den. Alespoň k večeru včera déšť v Helsinkách ustal.
Šebrleho s Dvořákem pojí ještě jedna historka, která jim pokazila závěr tehdejšího světového šampionátu. „To byla totální blbost, nesmysl,“ kroutí hlavou Šebrle ještě dnes nad obviněním finských médií, že porušili antidopingová pravidla, když jim lékař podal glukózu. „Tehdy jsme byli dost rozzlobení. Kdybychom chtěli dělat něco zakázaného, někam se zavřeme, postavíme před dveře dva bodyguardy a nebudeme to dělat před všema,“ říká Šebrle.
Teď má už bývalý světový rekordman šanci si obraz Helsinek vylepšit, což by v jeho případě znamenalo splnění ostrého olympijského limitu 8200 bodů. Jenže předpověď hlásí příznivější počasí až na čtvrtek odpoledne, kdy už bude dvoudenní desetibojařské klání končit…
