Článek
Už jste někdy házel na helsinském Olympijském stadiónu?Zatím nikdy. Ve Finsku jen třikrát na menších mítincích.
Váš trenér Jan Železný říká, že se na stadiónu nehází úplně dobře, protože i když hodíte 80 metrů, oštěp opticky přistane v polovině hřiště.Je to podobné na většině velkých stadiónů, že nevíte, kam oštěp dopadl. Ani v rozcvičování nepoznáte, jestli se vám daří, nebo ne, musíte se řídit pocity.
Ve Finsku je oštěp národní disciplínou, už jste to pocítil na vlastní kůži?Bylo to znát i těch mítincích, tady zatím není žádný velký humbuk. Ale je pravda, že to tu prožívají všichni. Když se vybírala trojice oštěpařů pro mistrovství Evropy, vyjadřovaly se k tomu různé osobnosti, novináři specializovaní na oštěp o tom psali ve svých blozích.
Ve skupině se s vámi připravoval i bývalý mistr světa Tero Pitkämäki, bavili jste se s ním o popularitě oštěpu ve Finsku?Trochu jo. On je tu celebrita, říkal, že Finové uznávají tři sporty: hokej, fotbal a oštěp, i když i ostatní atletika je tu dost populární. Svědčí o tom i to, že když vyhrál v roce 2007 Kimi Räikkönen titul mistra světa ve formuli 1, Sportovcem roku stejně zvolili Tera. To by se asi stalo málokde.
I vašeho trenéra Jana Železného si ve Finsku hodně považují, před sedmi lety si ho sem pozvali jako čestného hosta mistrovství světa.Říkal, že se o něj pěkně starali. On má Finy rád, nikdy jsem o nich od něj neslyšel špatné slovo. I mě, když představovali na mítincích, vždycky dodali, že jsem jeho svěřenec. Lidi ho poznávají venku, i když třeba atletiku tolik nesledují. Je tu ještě větší pojem než u nás.
Před šedesáti lety tady na olympiádě získal tři zlaté Emil Zátopek a oštěp vyhrála jeho žena Dana.Když jsem byl na rozcvičováku, uvědomil jsem si, jak je to pro nás historický stadión, na člověka to tam dýchne.
Jak jste nachystaný na šampionát vy? Poslední dny vás mírně tahalo tříslo…Poslední trénink jsem moc hodů nešel, ale ani jsem to nepotřeboval, vypadaly dobře. Snad to bude v pohodě, problém je jen v tom, že finále následuje hned druhý den po kvalifikaci. I proto bych chtěl hodit limit prvním pokusem a jít pryč.
Mistrovství Evropy jste ve své hlavě chtěl pojmout jako mítink, abyste se před olympiádou zbytečně psychicky nevyšťavil. Daří se to?Částečně. Snažím se to tolik neprožívat, i když okolí je jiné než na mítinku. Je tu celá výprava, novináři, člověk vnímá, že to je jinačí.
Jak podle vás přistoupí k evropskému šampionátu vaši soupeři? Budou i oni chtít nechat formu vygradovat až na olympiádě?Už jsem potkal Ukrajince, se kterými jsem kamarád, ti se chystali poctivě, ani nevyjeli za hranice země… Asi se nejde schovávat a doufat, že forma vyletí zrovna na olympiádě, člověk si ji musí otestovat a mistrovství Evropy je příhodný závod. Ještě je před olympiádou nějaký čas, kdy se dá připravit. I Andreas Thorkildsen si bude chtít spravit chuť, zatím má nejhorší sezónu za několik posledních let. A domácí oštěpaři, ti tu budou padat na hubu.
