Článek
Byl jste letos zvyklý na výrazně lepší výkony…Není to nic moc. Pral jsem se trochu s rozběhem. První pokus byl úplně u čáry, pak jsem to měl v hlavě pořád, bál jsem se, abych nepřešlápl, to byl problém. A když ho řešíte v kvalifikaci, dlouho čekáte na další pokus, které máte jen tři, je to vždycky riskantní a ještě větší problém, než v normálním závodě.
Co jste si říkal po prvním hodu, který se vám totálně nevyšel?Říkal jsem si, že druhým hodem musím něco dát, protože zachraňovat se posledním pokusem, to se může stát cokoliv. V kvalifikaci už pohořelo víc a větších borců.
Před třemi týdny jste v Oslu hodil o devět metrů dál, než tady...Tam nás bylo osm, člověk měl jistých šest pokusů a delší rozběh. Tady mi chyběl metr, tu reklamu u rozběhu bych potřeboval posunout dozadu. Prostor tam je, ale stojí tam kamera. Těžko se s tím srovnávám.
Ale ta kamera tam bude i při finále…To je pravda, už jsem se to snažil vyjednat s rozhodčími, jestli by to nešlo posunout…
Snažil se vám poradit trenér Železný?Honza mi radil, řešili jsme rozběh, abych si ho přizpůsobil. Říkal, že i kdybych odhazoval tři metry před čárou, mám formu na to, abych se do finále dostal.
Hrály v kvalifikaci roli i nervy?Byl jsem nervózní, říkal si: Musíš to vzít lehce, je to jen kvalda, stačit 80 metrů… Odůvodňoval jsem si to, ale ten závod vás dožene, hlavu neošidíte těmahle kecama…
Na rukou máte krvavý šrám, z čeho?Na poslední hod jsem si sundával elasťáky, tak jsem si štrejchl o hřebíky, to je klasický zranění…Už se mi to jednou stalo, to mě nerozhodí.
Před šampionátem vás trápilo tříslo a doufal jste, že jej v kvalifikace pošetříte. To se moc nepovedlo…Ale zatím je dobré, v závodní den to člověk nevnímá.
