Článek
Zaujal vás na první pohled?
Viděl jsem ho na tréninku a hrozně se mi líbil. On byl dobrý už i v juniorech, akorát měl pak pořád zdravotní problémy. To je ukázka toho, jak někdy utečou ty talenty. Měl hozeno 75 metrů, do žádného střediska ho nebrali, pak šel k nám na poloviční úvazek a za rok se z něj stal oštěpař. A to je právě takový ten moment, kdy musíte mít štěstí. Bára Špotáková byla stejný případ, dělala sedmiboj, najednou se dala na oštěp a chytla svou disciplínu.
Kdy se to u Veselého zlomilo, že se z talentu stal oštěpař světové extratřídy?
Zlomilo se to teď zimou, kdy neměl žádné zdravotní problémy. V každém závodě hází ze stejného rozběhu, nedělá krok dva navíc, a proto je stabilní. Zůstal zdravý a hlavně je dobrý závodník. Když přijel s formou na velkou soutěž, nikdy nezklamal. Tyhle závody ho stresují, ale pak tam výkon podá. Takových lidí je hodně málo.
Už nad oštěpem tolik nepřemýšlí jako v minulosti?
Přemýšlí pořád, ale to je dobře.
Jak se to projevuje?
Tady při kvalifikaci se pořád se mnou bavil a řešil, jak by si mohl rozběh posunout. Já mu povídám: To se posunout nedá, nad tím ty nepřemýšlej, ty musíš vymyslet, jak hodíš limit a ne co uděláš se zábradlím. Pořád přemýšlí hodně, ale už přišel na základní věci, co si musí hlídat: rytmus a podržet si ruku.
Byl jste nervózní, jestli se po dramatické kvalifikaci dokáže oklepat?
Po ní už ne. Nejhorší byla samotná kvalifikace, to jsem měl hodně velké nervy. Pak už jsem věděl, že se srovná a už tak špatně házet nebude. A ve finále pak svým způsobem předvedl, co v něm je. Po druhém pokusu jsem věřil, že získá medaili. Nevěřil jsem, že bude zlatá, ale v medaili jo.
Jako trenér jste získal své první velké zlato...
Je to zase něco jiného, takové završení mého sportovního přání. Být dobrý závodník a pak být u vrcholu jedince, kterému pomáháte.
Navíc jste byl mezi předávajícími při medailovém ceremoniálu. Jak vám bylo?
Úžasné. Když svěřenec získá zlatou medaili na mistrovství Evropy a ještě ve Finsku, to se hodně cení. Trošku se mu vrátil loňský rok, kdy trochu upadlo v zapomnění, že byl čtvrtý na mistrovství světa. Ale čtvrté místo mělo obrovskou hodnotu a teď se mu to vrátilo v podobě zlata.
Řekli jste si při ceremoniálu něco?
Ani nevím, asi jsme si jen gratulovali. On je takový typ jako já, taky jsem nikdy nelítal kolem stadiónu. Ale on to vnitřně neuvěřitelně prožívá, i když to navenek nedává znát.
Je flegmatik?
Není. Jen emoce nedává znát. Mám tuhle vlastnost pro oštěp rád, je to lepší i pro soupeře, oni nevědí, co si myslíte a pak z vás začnou mít strach.
Říkal, že svoji medaili by vám klidně dal...
Já mám medailí dost, nevzal bych si ji. Člověk si nemá brát, co není jeho. Já mám podíl možná na té stužce. Hodit to musí vždycky on sám.
I při vyhlášení bylo vidět, jak jste ve Finsku populární, měl jste obrovský aplaus.
Oštěp tu má obrovskou historii. Já s Finy kdysi válčil, ale nakonec jsme si podali ruce. Já je přesvědčil, že jsem dobrý závodník, oni mě, že jsou taky fajn. Teď si tu lidi budou i Víťu pamatovat hodně dlouho.
