Rubriky:

Atletika

Se Železným jsme se poprvé sešli v hospodě a já nevydal ani hlásku, říká oštěpař Veselý

11. července 2012 08:27

Ještě před rokem by mezi desítku největších nadějí pro Londýn Vítězslav Veselý nepatřil, vždyť jeho největším úspěchem bylo 12. místo z OH v Pekingu. Jenže pak přišel zlom: čtvrtá příčka na mistrovství světa v Tegu, letos triumfy na Diamantových ligách a čerstvý titul mistra Evropy.

 

Tibor Alföldi, ČTK

Přitom chybělo málo a s oštěpem jste skončil úplně, kvůli zranění jste tři roky neházel. Měl jste představu, čemu byste se věnoval?

Moc ne. Člověk chodil do školy a sportoval, to byl celý jeho život. Ale rozhodl jsem se s tím něco dělat a začal chodit na FTVS, to pak hrálo velkou roli v tom, že jsem se k atletice vrátil. Dostal jsem se do Prahy, měl u studia docela dost času, tak jsem se rozhodl to zkusit znova.

K tomu jste ale potřeboval být zdravý.

V tom mi právě Praha hodně pomohla. Není doktor jako doktor, a i jejich zkušenosti se sportovci jsou tu větší. Ve Zlíně mi řekli: Bolí to? Tak netrénuj.

Problémy jste začal mít po juniorském mistrovství světa v Kingstonu 2002?

Ano. Pak jsem si jeden rok zranil loket, další zimu jsem celou trénoval a znovu... I když jsem po půlroce zkusil oštěp, pořád loket bolel. Až pak v roce 2006 jsem poznal, že čím víc házím, tím víc bolest ustupuje. Kdybych byl v Praze dřív, zbytečně bych nepřišel o čtyři roky sportovního života a o období, kdy je člověk schopný se víc učit pohyb.

V Praze si vás všiml tehdy začínající trenér Jan Železný. Jak k tomu došlo?

Měl jsem tu kontakt na jediného trenéra, Jaroslava Brabce. Došel jsem k němu a řekl, že to chci zkusit znovu. Jemu se to asi nezdálo, dohodil mě Remajzovi Machurovi a celou sezónu jsem trénoval u něj. Velkou roli hrálo, že se mi povedly mistráky, kde jsem si hodil osobní rekord necelých 76 metrů. Pak se na mě šel Železňák podívat na Spartu a domluvili jsme se.

Vítězslav Veselý
Narozen: 27. února 1983 v Hodoníně
Disciplína: hod oštěpem
Trenér: Jan Železný
Klub: Dukla Praha
Stav: svobodný
Úspěchy: Mistr Evropy z Helsinek 2012, 4. na mistrovství světa v Tegu 2011, 12. na olympijských hrách v Pekingu 2008, 9. na juniorském mistrovství světa v Kingstonu 2002, 9. na mistrovství Evropy v Barceloně 2010. Mistr České republiky z Třince 2010, z Brna 2011 a Vyškova 2012. Vítěz mítinků Diamantové ligy v Šanghaji 2012 a v Oslu 2012, vítěz Zlaté tretry Ostrava 2012.

Jak ta domluva probíhala?

Byli jsme si nejdřív sednout v hospodě na Bílé Hoře. Trvalo mi, než jsem vůbec vydal hlásku. Byl jsem hrozně nervózní, Železňák byla persona, ke které člověk vzhlížel, a teď jsem s ním seděl v hospodě. On se mě na něco zeptal a já jen seděl... Bylo to jako první tiskovka nebo rozhovor pro televizi.

Už předtím vám podobně jako Barboře Špotákové daroval tretry...

Potkali jsme ho v Nymburce na tréninku. Já házel v jedné botě a v levé tretře. Zkusil jsem si jeho tretru a seděla mi, i když má o půl čísla menší nohu. On pak dovezl igelitku plnou treter, hodil nám ji přes plot a říkal: Kdyby ti neseděly, tak je vyhoď. (úsměv)

Dá se říct, že kvůli Železnému jste s oštěpem vůbec začínal?

Když jsem zjistil, že krikeťákem házím dál než ostatní, chtěl jsem si zkusit oštěp, protože jsem měl v hlavě, že Železný hází oštěpem. Odmala jsem k němu vzhlížel. K němu a Jaromíru Jágrovi. Jeho první životopis jsem přečetl asi třikrát, úplně jsem prožíval, jak popisoval ty zápasy. Doteď to jsou dvě legendy ve svých sportech.

Najednou jste byl u Železného ve skupině. Bral jste to i jako velkou zodpovědnost? Když si vás taková osobnost vybrala, že byste tomu měl dávat všechno?

Určitě. Bylo to z ničeho, já už končil se sportem a teď mě měl trénovat někdo takový. V životě mě to nenapadlo a ze začátku tam byla i na závodech velká nervozita spjatá s touhou neudělat ostudu. I doteď je to pro nás závazek.

Ale i pro soupeře muselo být strašákem, když jste měl Železného za zády.

Mělo to svoji pozornost. Když jsme někam přijeli, nemohli říct, že jsme vítězové toho a toho šampionátu jako třeba u Thorkildsena, tak hlásili, kdo nás trénuje, protože to byla jedna z mála věcí, co stála u našich jmen za zmínku. (úsměv) Železňákovo jméno má možná větší respekt a úctu v zahraničí než u nás.

Barbora Špotáková si často pouští jeho pokusy před závody, vy asi také...

To nás provází celé roky, co s ním trénujeme. Poté, co se rozmohl internet a začaly se na něm ty hody objevovat, hltali jsme je. Sem tam zkontrolujeme, jestli se neobjevilo nové video. Nejen my, i ostatní oštěpaři nad jeho technikou žasnou. Po mítinku v Oslu jsme čekali na letišti s Němcem de Zordem a potkali se u internetu. Začali jsme si pouštět videa, samozřejmě Železňákova, a taky říkal, že takovou techniku nikdy nikdo neměl. Neskutečné.

Snažíte se ho napodobit?

Člověk k tomu měl zezačátku tendence, zvlášť po té pauze. Zapomněl jsem to své, jak jsem házel v juniorech. Podvědomě jsem se to snažil dělat jako Železňák a dlouho hledal svůj styl. Až minulý rok se víc projevilo, že jsem hledal, jak je to přirozené pro mě.

Jak vidí soupeře
Andreas Thorkildsen (Norsko), olympijský vítěz 2004 a 2008: „Má motivaci získat třetí zlato a stát se legendou. Je velký závodník a má zkušenosti, i když se mu letos zatím moc nedaří a v Helsinkách říkal, že má svalový problém.“
Matthias de Zordo (Německo), mistr světa 2011: „Dva roky po sobě ukázal, že umí hodit nejlepší výkon na velké akci. I když podobně jako Andreas letos není fit, může pro něj být plusem, že teď nezávodil.“
Alexandr Pjatnica (Ukrajina), 4. na ME 2010: „Teď v Paříži mu jeden hod uletěl, ale to se může opakovat. Až do mistrovství Evropy házel jen na Ukrajině, chystá se na velké akce.“

Železný vyhrál olympiádu třikrát, Nor Thorkildsen zatím dvakrát. Je pro vás motivací, abyste mu v Londýně zabránil vyrovnat se vašemu kouči?

Také mě to párkrát napadlo. Člověk vidí, že se Železňákovi blíží, přitom on byl mnohem kvalitnější oštěpař než Andreas. Proto by mě mrzelo, kdyby ho vyrovnal a lidi si řekli, že jsou na stejné úrovni. Nejsou ani nebyli, Andreas využíval útlumu ve světovém oštěpu. Železňák to neměl tak jednoduché, konkurence byla za jeho let nesmírně kvalitní.

Se svým trenérem máte společné i to, že při závodech nedáváte najevo emoce. Ale typickým flegmatikem asi nejste...

Možná to vypadá, že závody tolik neprožívám. Ale není to tak, jsem závodní typ. V tréninku neházím daleko, ale závodění mi stresové hormony v těle nějak aktivuje a vybičuje mě k větším výkonům. Stres potřebuju. I v osobním životě mě některé věci dokážou rozčílit. Když člověk ví, že ho někdo vědomě podvedl nebo udělal sviňárnu, to někdy nechápu.

Co třeba?

Když se stane nějaký problém a nikdo ho neuzpůsobil úmyslně, tak mi to žíly netrhá. Ale když někdo vědomě jedná nefér, to mě dokáže hodně rozčílit.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika