Rubriky:

Atletika

Chtěli jsme se brát na Jamajce, přiznali před svatbou čeští atletičtí mistři Evropy

14. září 2012 10:45

Na šumavský Zadov jezdívají na soustředění, příští týden tam ale vyrazí za mnohem příjemnějšími povinnostmi. Loňský halový mistr Evropy na překážkách Petr Svoboda a letošní kontinentální šampiónka ve skoku o tyči Jiřina Ptáčníková si řeknou ano.

 

Milan Malíček, Právo

Proč jste se rozhodli pro Šumavu?

Svoboda: Prvotní záměr byl, že pojedeme na Jamajku, kde jsme se poznali (při juniorském mistrovství světa 2002 – pozn. red.). Když mi ale Jiřinka oznámila cenu, tak jsem si řekl, že tolik za to nevyhodíme. I když by to byl krásný vstup do manželství.

Jen rodině by to bylo možná líto.

Ptáčníková: Naši řekli, ať okamžitě vypadneme a vezmeme se někde v klidu. Spíš nám by pak bylo líto, že bychom to nemohli oslavit hned ten den s našimi nejbližšími. I když nejbližšími... Na svatbě bude přes sto lidí. (úsměv)

O komorní akci zjevně nepůjde.

Svoboda: Moje rodina je mnohonásobně větší, poměr příbuzných je tak čtyřicet ku dvanácti. K tomu asi čtyřicet atletů. Vezmeme se venku na louce, bude to romantika.
Ptáčníková: Když nebude pršet...

Máte svatebního koordinátora, nebo si přípravy řídíte sami?

Ptáčníková: Máme koordinátora. Ale vyřizuju tak třicet telefonů denně, vůbec jsme neměli představu, co je třeba zařídit. I z Londýna jsem to řešila.
Svoboda: Holt se bereme poprvé. To je jako když člověk staví barák. Také si říká, že podruhé by to dělal lépe. Úplně už na Jiřince vidím, jak pak bude říkat, co mohlo být jinak.
Ptáčníková: To ne, bude to krásný.

Jak těžké pro vás bylo vybrat svatební šaty?

Ptáčníková: Moc ne, zvládla jsem to hned napoprvé. Šla jsem si do obchodu zkusit typ šatů, které jsem chtěla, pak už jsem šla najisto.

Potrpíte si při obřadu na svatební zvyky?

Svoboda: Moc toho naplánovaného není.
Ptáčníková: Je tam knedlíčková polévka z jednoho talíře, pak jeho rozbíjení...
Svoboda: To jsi potvrzovala ty? Tak vidíte, to ani nevím. Já všechno jen odkývávám. (směje se)
Ptáčníková: A pak první společný tanec.
Svoboda: To bude taky pecka, ani jeden neumíme tancovat, tak se tam budeme nějak vrtět.

Ještě máte čas na nácvik...

Ptáčníková: Říka se, že čím větší trapas, tím lepší vzpomínky.
Svoboda: Předvedeme nějaký hříšný tanec a lidi odejdou se zážitkem... Nedávno se ženil brácha, já tancoval s nevěstou a asi minutu jsem si říkal, jak je to dobrý. A ona pak povídala, že už bychom měli chytit rytmus. (úsměv)

Zazpívá vám Monika Absolonová, s níž se znáte díky jejímu moderování Atleta roku?

Svoboda: Ano. Zazpívá. Teď královnou jsem já a Jsi můj pán. Moderovat to bude Leoš Mareš, na to se těšíme.
Ptáčníková: My ani nechtěli moderátora, ale říkali nám, že ukočírovat tolik lidí není lehké.

Petře, na Atletovi roku jste s Absolonovou zpíval i duet. Zopakujete si to?

Svoboda: Asi ne. I když mám strach, že když si se 120 hosty dám svatební přípitek, budu zpívat všechno... To bude divočina.

Rozlučku se svobodou už jste stihl?

Svoboda: Teprve bude. Přemýšlel jsem, že bych kamarády vzal někam na ryby, to je pro mě relax. Ale určitě nemáme v plánu striptérky, Jiřinka to má taky zakázané. I když se to nedá úplně ohlídat, nějaká kamarádka to nebude vědět, ve dvanáct se rozkopnou dveře a bude tam hasič. (smích)

Svatební cestu už máte domluvenou?

Svoboda: Poletíme na Mauricius. Můj sen byla vždycky pláž, nějaká palma a tam být sami...
Ptáčníková: Původně jsme chtěli Maledivy, ale bylo nám řečeno, že tam celé září asi bude pršet, protože je období dešťů. Mauricius je jistota.

Petře, byly pro vás svatební přípravy lékem na zklamání z toho, že kvůli zranění jste musel vynechat celou sezónu?

Svoboda: To ne. Svatba je pěkná, těším se na ni, ale nic nezastíní, že jsem nebyl na olympiádě. Byl jsem teď na další artroskopické operaci. Jak jsem měl touhu Londýn stihnout, uspěchal jsem to a na rentgenu mi našli kalcifikát na spojení paty s achillovkou. Teď mě po roce a čtvrt při klusání nic nebolí. Neskutečný pocit.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika