Článek
Tenkrát v Mexiku jste jím skákal jako jediný?
Ano. V šestnácti letech mě totiž hrozně štvalo, že jsem na závodech končil většinou poslední. A tak jsem se rozhodl, že opustím tzv. valivý styl, a zkusím něco jiného. Málokdo mi věřil, avšak flopem jsem se záhy zlepšil o patnáct cm. Dva roky jsem nový styl piloval. Poté se mi v roce 1968 povedlo vyhrát mistrovství USA, americkou olympijskou kvalifikaci a nakonec i olympiádu v novém rekordu 224 cm.
Jak na triumf v Mexiku vzpomínáte?
Byl to nejhezčí den mého života. Jsem hrdý na to, co jsem dokázal. Rázem jsem se stal známým a populárním. A flop po mně potom začali napodobovat i další výškaři.
Proč jste ale pak už v pětadvaceti letech kariéru ukončil?
Tehdy fungoval v USA i vrcholový sport pouze na amatérské bázi. Když jsem dokončil vysokou školu, musel jsem si najít práci. Atletikou se uživit nešlo.
Vzpomenete si, že výškařskou soutěž žen vyhrála v Mexiku Češka Milena Rezková?
Pamatuju se na to dobře. Vím, že byla hodně mladá. Jsem rád, že se máme teď o víkendu na Moravě setkat. A v paměti mi utkvěla i v Mexiku famózní gymnastka Věra Čáslavská. To byla vedle mého krajana Beamona, který skočil v dálce tehdy neuvěřitelných 890 cm, největší postava Her.
Jak se vám jeví světová výška v současnosti?
Mrzí mě, že úroveň nejlepších světových borců posledních dvacet let poněkud stagnuje. Mužská výška postrádá svého Bolta, jenž by ji posunul dál. Kdysi jsem předpověděl, že za mého života někdo skočí 250 cm, a stále tomu chci věřit. Největší předpoklady má Rus Uchov, avšak chtělo by to, aby měl kolem sebe ještě větší konkurenci.
