Článek
Jak moc vás tříslo omezovalo?
Já trochu ošulil rozcvičku, protože jsem nemohl udělat všechny cviky v abecedě. Domluvil jsem se s doktorem a trenérem, abych skákal co nejmíň pokusů. Bál jsem se, jak dlouho tříslo vydrží, ale naštěstí vydrželo. Doktoři tvrdili, že se tomu nic horšího nestane, tak jsem do pokusů šel naplno.
Jak vás doktoři dávali dohromady?
Udělali několik zákroků, nejspíš byl ten problém od zad. Byl jsem hodně na masérském stole a chtěl bych poděkovat Pavlu Albrechtovi a Jirkovi Neumannovi, že mě dali dohromady.
Skákal jste přes bolest?
Skákal. Už od rozcvičování, všechno mě bolelo.
První pokus v soutěži byl nezdařený a v ten moment by si asi málokdo vsadil, že získáte medaili…
To mě mrzelo. Myslel jsem, že laťku překonám lehce, ani jsem k tomu moc neběžel, ale pak jsem si řekl, že takhle to nepůjde. Začal jsem to víc valit i přes tu bolest.
Byl jste až překvapený, jak suverénní jste byl na dalších výškách i se zdravotním handicapem?
Formu mám, já měl jen strach, aby se něco nestalo. Na začátku jsem měl takový blok v hlavě, ale chtěl jsem tu medaili získat za každou cenu.
Loňská sezóna vám nevyšla, vypadl jste v kvalifikaci halového mistrovství světa i olympiády. Chutná tenhle bronz o to víc?
Je to zadostiučinění. Ta loňská sezóna se mi vůbec nepovedla, teď už jsem zase skákal přes 230 trochu jak ten starý Jarda. Taky se tak cítím, bolí mě všechno. (směje se) Ale jsem rád, že to tak dopadlo, i když jsem trošičku naštvaný, že jsou oba Rusové přede mnou. Ale hlavně, že je ta medaile.
