Článek
Opravdu se cítíte tak skvěle?Teď jedu pátý týden. Dva byly rozjezdové, zpevňoval jsem tělo, zase zjišťoval, že trénink bolí, to bylo moc příjemné. Pak přijela moje skupina s trenérem Svobodou. S nimi jsem chodil do posilovny, absolvoval klasický trénink. Síla šla nahoru. Klusám už po trávě na stadiónu. Pata, ani achilovka, zatím klepu, nebolí. Teď mi odjeli na týden. Já mám za úkol rehabilitovat, než se vrátí. Plavu, udržuju se v posilce, abych zvládl další dva týdny.
Dá se tak dlouho vydržet v cizím prostředí?Já jsem tu snad už popětadvacáté. Kamkoliv přijdu, už mě berou za domácího. Všechny lidi z personálu tady znám, je to tu super. Doma jsem strávil dost času, trápil se bolestmi. Teď se těším na tu dřinu. Všechno na jednom místě. Ráno se vzbudím, dojdu si minutku do bazénu, do posilovny, na stadión.
Potkáváte slavné sportovní tváře?Je tu asi milión triatlonistů, mezi nimi i ti nejlepší, pořád za nimi jezdí televize, já je ale nepoznám. Točí se mi tu taky čeští atleti. Dá se lehce přežít.
Počasí bývá na Kanárech příjemné, že?První dva týdny byl pařák, pak polojasno, teď je nejtepleji, co jsem tu zažil. Na slunci se ani nedá vydržet.
Vážně vám nic nechybí?Jenom Jiřinka (manželka tyčkařka Ptáčníková, pozn. aut.), jinak nic. Voláme si, necháváme si zprávy. Jsme v každodenním kontaktu. První dva týdny byla tady s námi. Pak odjela do Česka, teď jsou ve Formii v Itálii na dva týdny, já přijedu domů až týden po ní. Pět týdnů jsme bez sebe, oba víme, jak to ve sportu chodí.
Co děláte kromě sportu?Já se přiznám, že jsem byl jen dvakrát na motokárách s Tomášem Janků. Urval jsem se z tréninku a jel s ním. Jinak ten den utíká a najednou je večer. Každý den mám dvě fáze. Dopoledne odběhám, stadión nebo běhátko, odpoledne dělám vršek a zpevňovačky. K tomu lifting v mořské vodě. Abych tělo vrátil do normálu.
Kdy plánujete „normálně" běhat?Až se vrátí trenér, zkusím vyběhávat pětistovky po trávě. Tím bych chtěl začít, od toho se to odvine. Přišel jsem málem o nohu, radši si počkám a nic neuspěchám. Závody možná v srpnu, ale opravdu se nechci upínat k nějakému datu. V přípravě jsem v této fázi býval rozbitý, všechno mě bolelo. Teď najednou nic, doufám, že si tělo odpočinulo za ty dva roky lenošení. Nemuselo by to být špatný, věřím v zázrak.
Jak jste přežil dva roky bez práce ekonomicky?Dva roky mi pomohl a podržel mě Olymp. Plat mi šel dolů, ale ředitel mě nechal, za to jsem vděčný. Na přípravu mám peníze z Vittore teamu, bez toho bych tu nemohl být.
Sledoval jste o to víc dění na atletické dráze?Ne, ať to zní barbarsky. Hodně jsem si protrpěl. Moje hlava nechtěla slyšet o sportu ani slovo. Euro ve fotbale, nebo nějaký hokej jsem viděl, ale atletiku ne. Někdo mi výsledky poví, něco vím, ale moc ne.Teď nejhorší je ubrzdit hlavu. Ta by šla ještě třetí fázi, jsem obrovsky vyhladovělý, musím dávat pozor, abych to nepřepískl. Ale zvládám to.
Přišlo vám na mysl, že byste skončil jako traktorista, jak jste kdysi vyprávěl?Ve škole jsem dělal řidičák na traktor a na mistrovství světa jsem byl zklamaný po šestém místě a tak jsem něco řekl, že jsem aspoň nejrychlejší traktorista... Každého sportovce straší tenhle kostlivec, ale nechci o tom přemýšlet. Věřím, že bych se protloukl.
