Článek
Koukal měl u protinožců absolvovat dva turnaje, jenže z cesty přes půl zeměkoule byl jen let Praha–Londýn. „Byla to moje chyba,“ přiznává. Žádost o vízum totiž podal příliš pozdě. „Měl jsem informaci, že je to otázka několika málo hodin, než se to vyřídí. Ale zrovna byly svátky a víkend, tak se to nestihlo,“ sype si popel na hlavu.
„V Praze mi řekli, že je šance na vyřízení, než odletím z Londýna, ale nestihlo se to,“ popisuje. Teď už cestovatelskou nepříjemnost bere s nadhledem. „Člověk si říká, že už ho nic nepřekvapí, ale pořád se učí.“
Věří si i bez speciálního tréninku
Aspoň tak měl víc času na přípravu na maratón. I když přípravu… „Kamarádi sportovci vždycky pražský maratón běhali a mně bylo líto, že nemůžu závodit s nimi. Vloni v hospodě jsem řekl, že to zvládnu bez speciálního tréninku,“ popisuje odvážný nápad. „Trochu jsem to porušil, jednou jsem si dvacet kilometrů zaběhl, ale v neděli to bude těžší,“ tuší.
Badmintonový trénink je přitom obvyle zaměřený spíše na rychlost a kratší úseky. „Táta běžel v podobném věku jako já první maratón pod 3:30, což je úžasný čas, ale je mojí motivací se mu přiblížit,“ přiznává.
