Hlavní obsah

Nejrychlejší Čech? Teenager z Vlčí smečky

Michal OsobaPrávo

Před čtyřmi lety možná český fotbal přišel o rychlé křídlo, ale česká atletika zcela jistě získala jeden z největších sprinterských talentů své historie. Právě tehdy se rozhodl Zdeněk Stromšík vsadit na individuální sport a o víkendu už na atletickém mistrovství republiky ohromil triumfem na stovce v čase 10,32 s.

Foto: David Veis, ČTK

Zdeněk Stromšík (vlevo) porazil v Táboře na mistrovství ČR na stovce i Pavla Masláka.

Článek
Fotogalerie

Čím vším byl jeho počin výjimečný? Už jen tím, že titul nejrychlejšího Čecha uzmul teprve osmnáctiletý sprinter. Dále faktem, že za sebou nechal v dramatickém souboji i mistra Evropy na čtvrtce Pavla Masláka.

Především však výsledným časem, vždyť právě Maslákův český juniorský rekord během šampionátu Stromšík vylepšil o na stovce nevídaných čtrnáct setin! Stromšíkův výkon je oslnivý i v evropských měřítcích, rychleji z juniorů letos běžel jen Bulhar Dimitrov.

Dublin místo Jablonce

Odměnou Stromšíkovi za životní stovku je nominace na víkendové mistrovství Evropy družstev v Dublinu, kam vyrazí místo juniorského domácího šampionátu v Jablonci. „Když si můžu vybrat, tak Dublin je přece jen atraktivnější a určitě mi dá víc než mistrovství republiky,“ ví nejmladší člen české reprezentace.

Stromšík trénuje v Uherském Hradišti ve skupině přezdívané Vlčí smečka podle jejího kouče Jaroslava Vlčka. Právě ten si ho ve čtrnácti letech při závodech vyhlédl. „Oslovil mě na první pohled. Má vrozené dispozice, výjimečně rychlý kotník,“ rychle si všiml Vlček.

Zbývalo Stromšíka přesvědčit, aby dezertoval od fotbalu. „Po těch závodech v Hradišti jsem jel na dětskou olympiádu do Brna, kde jsem ke svému překvapení vyhrál. Následovalo mistrovství republiky žáků a tam jsem vyhrál taky,“ vzpomíná sprinter na svůj rázný vstup do světa atletiky.

Fotbalu nechal po zranění

Ještě chvíli oba sporty kombinoval. „Ale pak jsem si při fotbale zranil koleno a nemohl na dorostenecké mistrovství republiky do Tábora. Tam se to zlomilo,“ líčí.

Jeho progres pokračoval. „Stal se žákovským rekordmanem na šedesátce, ale nebyl jedním z těch předčasně akcelerovaných talentů, jeho výkonnost dál roste,“ připomíná Vlček, jenž závody svých mladých svěřenců vydatně prožívá.

„Trenér má k závodníkům osobnější přístup, než může být třeba v těch pražských resortních centrech,“ říká student obchodní akademie z Poličné Stromšík, který ostatně přes týden bydlí v Uherském Hradišti ve Vlčkově apartmánu.

Do Prahy zatím ne

Co však kolegům v pražských centrech může závidět, jsou tréninkové podmínky zejména přes zimu. Absence haly je citelná. „Jezdíme na soustředění na Kanáry nebo do Tunisu, občas trénujeme v hale v Jablonci mezi malými dětmi, jindy v malé tělocvičně v Hradišti. A když nám někdo odhrne dráhu od sněhu, chodíme i ven,“ líčí Stromšík.

Do Prahy se mu ale zatím nechce. „Jak je vidět, i bez haly se dá běhat rychle,“ usmívá se.

Sen? Stovka pod deset

Za rok by se chtěl podívat na mistrovství Evropy do Curychu. „Nechci to zakřiknout, ale na minulém šampionátu v Helsinkách se za 10,30 postupovalo do finále, a to by byl pro českého sprintera úžasný úspěch,“ zasní se kouč Vlček.

A pak? „Jednou bych chtěl pokořit 10 sekund a ukázat, že i evropští bílí sprinteři mají šanci,“ přeje si Stromšík, jehož sprinterským oblíbencem je Jamajčan Asafa Powell.

Reklama