Článek
„Na mistrovství světa v Berlíně 2009 jsem šla se svojí kamarádkou oštěpařkou Kim Mickleovou a najednou kolem nás Jan prošel. A ona hned, že za ním musíme běžet pro podpis. Nakonec jsem běžela jenom já, protože se Kim styděla,“ vyprávěla.
Sydney tolik nesledovala
Železný je pro ni pojmem, vždyť své třetí olympijské zlato vyhrál v jejím rodném Sydney. „Ale to mi bylo třináct, atletiku jsem moc nesledovala a věnovala se spíš dětským věcem,“ usmívá se výřečná Australanka.
Teď už i za Pearsonovou běhají lovci autogramů, vždyť od té doby se stala olympijskou vítězkou, mistryní světa, nejlepší atletkou světa za rok 2011 a pátou nejrychlejší překážkářkou historie.
„Ale nejvíc mi změnila život už olympiáda v Pekingu. Měla jsem 21 let, byly to mé první hry a hned jsem měla stříbro na krku. Tam jsem si uvědomila, že můžu soupeřit s těmi nejlepšími a začala věřit, že bych mohla být nejlepší na světě,“ přiznala Pearsonová.
Po zranění rekord neslibuje
Letos to ale zatím nepředvádí, zranění z úvodu sezóny jí vystavilo stopku a změnilo plány. „Původně jsem tady v Ostravě měla být ve vrcholné formě a s trenérkou jsme si říkaly, že bych tu mohla zkusit atakovat světový rekord. Po dvou svalových zraněních to ale slíbit nemůžu,“ připouští.
Šestadvacetiletá Australanka se předloni na mistrovství světa v Tegu časem 12,28 s přiblížila 25 let starému výkonu Bulharky Jordanky Donkovové na sedm setin. Jenže při americké kvalifikaci se o víkendu Brianna Rollinsová blýskla časem ještě o dvě setiny lepším.
„Věděla jsem, že je rychlá. Všichni teď začínají věřit, že světový rekord je realistický cíl, tak doufám, že já budu první, kdo ho pokoří,“ usmívá se Pearsonová.
