Článek
Diskařka Věra Cechlová s bronzovou medailí z Olympijských her v Aténách 2004 kterou převzala 1. srpna 2013 v Praze.
Diskařka Věra Cechlová se dočkala bronzové medaile
Když se objevily první zprávy, že medaili získáte, říkala jste, že s ní budete i spát.
Nevím, jestli mi vydrží na krku celou noc, ale na nočním stolku bude určitě.
To čekání, než k vám medaile skutečně dorazí, bylo asi hodně dlouhé.
Je to neskutečný příběh. Když jsem byla v zimě na soustředění v Jižní Africe, uhodil nám do domu blesk. A večer mi psal manžel, ať se podívám na internet, že tam jsou nějaké zprávy pro mě. Najednou mi začaly chodit smsky i od bývalého trenéra Šilhavého, který jinak moc zprávy nepíše. Když jsem otevřela internet, byla jsem v šoku. Ale říkala jsem si, že si nebudu dělat naděje. Ještě ve čtvrtek ráno jsem pochybovala, dokud jsem tu medaili neměla v ruce.
Teď, když už ji na krku máte, cítíte zadostiučinění?
Obrovské. Mít olympijskou medaili jsem si vždycky přála a teď se mi splnil sen. Myslela jsem, že při předávání nebudu brečet, ale to se nedalo. Zacloumalo to se mnou pekelně.
Plakala jste už v Aténách, tehdy smutkem.
V té době to bylo pro mě nešťastné, odjížděla jsem se čtvrtým místem kousíček od medaile. Od té doby jsem toho zažila hodně ve svém atletickém i osobním životě. Jediné, co mě mrzí, že tu se mnou už nemůžou být všichni, kdo tu ještě v době olympiády byl… Babička by si tu medaili přála nejvíc z rodiny. Když jsem získala v Helsinkách bronz na mistrovství světa, tak to se mnou prožívala, teď už tu bohužel není.
Nahradí vám dodatečné převzetí medaile aspoň trochu tu chybějící radost po závodě?
To vyhlášení mi samozřejmě nikdo nevrátí. Ale člověk si zase za ty roky uvědomí spoustu důležitých věcí. Třeba, že sport není jen o vítězstvích, ale i o prohrách a důležité je pořád věřit, jít svou čistou cestou a nekoukat nalevo napravo, jestli někdo podvádí. Naštěstí jsem se nenechala znechutit, protože bohužel ani v normálním životě není všechno fér.
Nepojedete si teď nechat udělat fotky s medailí do Atén třeba u Akropole?
To ne. Já jsem Čech jak poleno, přebírat medaili tady v Praze je pro mě nádhera.
A asi jste ráda, že přišla medaile zbrusu nová, ne ta „použitá“ od Jatčenkové.
Určitě jsem. Zezadu mám v řečtině vyražené hod diskem, je to velice důstojné.
Co říkáte na to, že její cestu do Česka zdržela i nutnost zaplatit clo?
Zvláštní, zvláštní. Ale já bych si to i zaplatila, kdyby bylo potřeba. Dala bych i víc než těch 300 000 korun, které jsem za medaili teď dostala. (úsměv)
Prémie je určitě také příjemným příspěvkem do dalšího života po konci kariéry.
To je až to poslední. Jsem ve věku, kdy mám život dobře zaběhlý. Mám čím jezdit, postavili jsme dům, máme psa. Na pořadu dne je, že budu chtít předávat své atletické zkušenosti dál a zkusím pracovat na rozmnožení rodiny. A to jsou věci, které si stejně za peníze nekoupíte.
| Nové výsledky z Atén |
|---|
| 1. Sadovová (Rus) 67,02 m |
| 2. Kelesiduová (Řec.) 66,68 m |
| 3. Cechlová (ČR) 66,08 m |
