Článek
Do štafety jste vyběhla zhruba čtrnáct hodin po vašem vítězném závodě. To asi na úplnou regeneraci nestačilo…
Šla jsem spát pěkně pozdě a brzo ráno vstávala, nemohla jsem moc spát. Úplně čerstvá jsem nebyla, ale nakonec jsem, myslím, běžela dobře, není to tak hrozný. Nějakou sílu jsem ještě našla.
V kolik jste šla spát?
Kolem jedné. Šla jsem na dopingovou kontrolu, pak na večeři, přišla jsem na pokoj a jak je člověk rozhicovanej, usne tak v jednu. Vzbudila jsem se kolem šesté a už jsem nemohla zabrat.
Ani jedna sklenka na zlato?
Ani sklenka, jsem hrozně vzorná. (úsměv) Dneska si něco dám.
Na gratulace jste stíhala odpovídat?
Otevřela jsem počítač, ale vůbec jsem neodpovídala. Dneska jsem poslala pár smsek, ale ještě mám spoustu restů.
Přišla vám nějaká obzvlášť originální gratulace?
Asi nic nečekaného, zvláštního. Byla jich fakt spousta, musím si je pročíst doma, to bylo fakt v rychlosti a všechno mi to splývá. Teď na ně začnu odpovídat a uvidím, co je tam originálního.
Takže si uděláte takový úřední den?
Asi si na to budu muset vyhradit celý den, protože to byl fakt masakr. Ale je to hezké.
S rodiči už jste mluvila?
Mluvila, jsou úplné mediální hvězdy. Musela jsem se hrozně smát těm fotkám, které jsem viděla. Jak tam řvou, pes v rohu. Byli nadšení. Je to jejich zásluha, oni mě vytvořili. (směje se)
Kolikrát jste si prohlédla váš vítězný závod?
Tak pětkrát. Na různých stanicích. Mě baví to hledat v různých jazycích, jak to komentujou.
Který vás zaujal nejvíc?
Většinou to bylo v angličtině, jen různé verze. Pak jsem se koukala i na český komentář samozřejmě. A Rusy jsem viděla, ale ti vždycky komentují strašně suše. Jako by se bavili o dovolené…
Překvapilo vás něco při sledování závodu?
Že to byl fakt hroznej kotel. Hrozná díra, musela jsem se tomu smát. Na videu mi vždycky přijde, že je ten rozdíl vidět víc než ve skutečnosti.
Vyhlášení vás čeká v 18.30 českého času. Tyčkařka Svobodová si vloni na mistrovství Evropy v Helsinkách brala na stupně radši voděodolnou řasenku…
Tu teď nemám, ale možná si ji dám. Přece jen, aby se nerozpila na těch stupních. (úsměv)
Zazpíváte si hymnu?
Chtěla bych, ale uvidíme, jak to půjde.
Když jste v 16 letech vyhrála dorostenecké mistrovství světa, tak jste hymnu zpívala?
Myslím, že ne. Trošku jsem plakala. Ale to jsem si to ještě moc neuvědomovala. Brala jsem to tak, že jsem vyhrála, tak dobrý. (úsměv)
