Rubriky:

Atletika

Bez Železného bych zlato nezískal, tvrdí Veselý. Po závodě se objali, slov nebylo třeba

17. srpna 2013 20:33 - Moskva

Sportovní osud mu do cesty za poslední týdny hodil tolik překážek, že jiného by to asi zlomilo. Jenže Vítězslav Veselý v sobě našel dost síly, aby přes všechny zdravotní trable dosáhl na vysněné světové zlato! První pokus dlouhý 87,17 m už nikdo ze soupeřů nedokázal překonat. „Byla to zajímavá cesta. Dramatická, ale pro mě s dobrým koncem,“ oddechl si.

 

Jiří Kottas

Napadlo vás, že první pokus může stačit na zlato?

Napadlo, ale v tu chvíli jsem přemýšlel tak, že se chci ještě zlepšit. Jenže nohy to už nebraly a nezvládaly to, což byla chyba, Tero Pitkämäki mě obstřeloval. Ale já vždycky viděl jeho hody na tabuli a říkal si, že je to dobré a o pár cenťáků mě nepřehodil.

Co vám proběhlo hlavou, když Pitkämäki odhodil poslední pokus a měl jste zlato jisté?

Asi nic, já byl takovej prázdnej. Moc jsem na to nekoukal, viděl jsem, že oštěp začíná padat a nebude to ono. Byl jsem paradoxně bez emocí, asi tou únavou.

Ta je teď velká?

Znáte mě, já vypadám unavený pořád, ale to dlouhé čekání na soutěž a pak samotný závod také vyčerpává. Jsem teď unavenej.

Ani čestné kolečko jste si před startem dvoustovky s Usainem Boltem moc neužil.

Nemohl jsem běžet po dráze, což byla škoda, byl bych blíž publiku. Ale já na ty kolečka zase moc nejsem.

Po posledním pokusu k vám seskočil váš kouč Jan Železný, co jste si řekli?

Říkal, ať si to užiju, nic moc jsme si neříkali, nebo si to aspoň nepamatuju. Objali jsme se, chlapi nemluví, to mluví ženský. (úsměv)

Jak velký podíl má na vašem zlatu?

Bez něj bych ho nezískal. On restartoval moji kariéru, jsem rád, že se rozhodl stát trenérem. Nebylo to ani pro něj jednoduché, i kdybyste byl nejlepším trenérem světa, potřebujete dobré atlety. A já jsem šťatsný, že jsem mu dokázal naplnit jeho sny.

Jak závod zvládlo vaše zraněné koleno?

Kulhám, bude to napuchlé. Ale snad se nic nestalo, ten otok zmizí. V závodě na to tolik nemyslíte, spíš vás omezí v tréninku, který probíhá předtím. Člověk nemůže na nohy a neví, co od toho očekávat.

Takže adrenalin převýší bolest?

Určitě, závod vždycky tak funguje. Lidské tělo je tak udělané, aby to fungovalo.

Profesor Pavel Kolář říkal, že koleno bylo na hraně toho, abyste mohl na mistrovství světa jet.

V hlavě se vám honí různé věci, když víte, že nemůžete trénovat. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to snad za to ani nestojí a že když to dopadne dobře, tak mi nikdo neuvěří, a když ne, tak si budou myslet, že jsem se vymlouval. Nebyly to příjemné chvíle.

Počítal jste s tím, že všechno zkusíte dát do prvního hodu?

Šel jsem do toho s tím, ani jsem se moc nerozcvičoval. Nešel jsem před finále ani jednu rovinku, ani abecedu. Jak jsem byl před kvalifikací hodně nervózní a mávalo to se mnou, nebyla to nervozita, ale byl jsem kleplej z nějaké virózy. Šel jsem do toho s tím, že to bude dlouhá soutěž a není třeba se rozcvičovat.

Viróza vás trápila od kdy?

Bolel mě strašně žaludek, už při snídani před kvalifikací, po ní jsem se ani nenajedl, jen nějaké bulky. Naštěstí jsem nezvracel, ale žaludek jsem dobrej neměl.

Těch zdravotních zkoušek jste měl letos dost.

Už vyhlížím konec sezóny, je to vyčerpávající. Ale možná si to člověk pak začne užívat, když to dobře dopadlo. Uvidím, až se zítra probudím.

Ještě vás čekají dva závody.

Spíš vidím jeden, finále Diamantové ligy. Měl jsem domluvený ještě Bad Köstritz, ale uvidím. Lepší si pohlídat Diamantovou ligu a tam dopadnout dobře.

Michal Osoba (Moskva), Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika