Článek
Prožíval jste na tribuně velké nervy?
To ano. Když jsem šel na stadión, říkal jsem si, že vůbec nemám představu, kolik je Víťa schopný hodit. Když to chytí, hodí daleko, když ne, bude to úplně strašný. Ale na rozcvičováku jsem viděl, že to v sobě má. Když hodil prvním pokusem těch 87 metrů, oddechl jsem si. Ale já byl takový otupělý, nervy jsem tady měl celý týden.
Napadlo vás, že první Veselého pokus bude vítězný?
To ne, ale v medaili už jsem věřil. Tero Pitkämäki vypadal hodně dobře, když hodil první pokus kolem 83,5 metru, byl to strašný hod, ale byla tam vidět ta energie.
Pitkämäkiho jste se bál nejvíc?
To ne, i Tarabina. Najednou trefil hod Keňan Yego, Tarabin se zlepšil, do posledního pokusu to bylo zajímavé.
U Veselého jste ještě věřil ve zlepšení vzhledem ke stavu jeho kolene?
Po třetím pokusu už jedině, kdyby se stalo něco výjimečného. Nohy mu přestaly fungovat a všechno bylo komplikované. Nejen koleno, ale po kvalifikaci se mu motala hlava, měl nějaké střevní problémy. To jsem si říkal, že osud nemůže být takový a že když na něj všechno padá, tak se to přece nakonec zlomí. Zase se mu to vrátilo. Osud vám to někdy vrátí, i za tu olympiádu. Ukázal, že psychiku nemá zase tak špatnou, jak se o tom mluvilo, a ty problémy ho nerozhodily. Stačil jeden hod.
Přišel vám teď psychicky silnější než před londýnskou olympiádou?
Jak vás osud trochu sráží, jste najednou takový otupělý. Jemu pomohlo rozcvičení, cítil, že může hodit daleko.
Kdy jste se kvůli problémům s kolenem nejvíc bál, že to bude špatné?
Před tou kvalifikací. To jdete do neznáma, nevíte, co se stane po ní. Když už to druhý den bylo relativně dobré, věřil jsem, že koleno vydrží. Teď bude bolet, ale nehrozilo, že se něco utrhne. Kdyby tam to riziko bylo, nepustil bych ho sem.
Berete to jako ocenění své trenérské práce, že jste dalšího svěřence dovedl na vrchol?
Víťa už vyhrál mistrovství Evropy i Diamantovou ligu. Ale atletika je o tom jednom dni, závodě. Můžete mít skvělý průběh celé sezóny, můžete být nejlepší, ale když tu neuděláte medaili, jste mimo. A on se s tím popral, to je jeho zásluha. Oceňuju to extrémně, když vím, jak to všechno probíhalo, že si uchoval silnou hlavu. Je vidět, že je výjimečný.
Pitämäki si hodně pochvaloval, jak jste mu pomohl restartovat jeho kariéru, když s vámi vloni trénoval. Ale nevyčítal byste si to, kdyby teď Veselého přehodil?
To ne. Já Tera uznávám, udělal jsem to rád a jsem strašně rád, že se vrátil. On letos se mnou chtěl trénovat, ale já už to nemohl dělat všechno sám, tak to pochopil. Je pro mě čest, že to bere tak, že jsem mu pomohl. Tady jsme mu na rozcvičení půjčili oštěpy, on neměl. Mám ho rád. Když to dopadlo takhle, jsem nejšťastnější. Kdyby to dopadlo obráceně, tak jsem taky šťastnej. Jak Víťa říkal, že vítěz bere všechno, tak jsem to tak také bral, to je pravda. Ale po tomhle jsem si říkal, že i kdyby měl jakoukoliv medaili, byl bych šťastnej.
Veselý by to podle vás bral stejně?
Za těch 87 metrů nevím. Asi toužil po tom, aby to bylo zlato. Ale po průběhu posledních tří týdnů myslím, že by to bral okamžitě.
