Článek
Hrozící konec
Kariéra rodáka z Hodonína málem skončila dřív, než pořádně začala. Skoro tři roky kvůli přetrvávajícím problémům s loktem nemohl závodit. „Jak jsem začal s oštěpem později, nebyl jsem na to fyzicky připravený. Když jsem začal ten oštěpařský trénink a mlátil do toho, loket prostě nevydržel,“ popisuje.
Dvakrát zvládl absolvovat za sezónu jediný závod, další rok neházel vůbec, doktoři ve Zlíně si s dvacetiletým talentem nevěděli rady. „Bylo těžké si najít nějaké informace. Takže když mě to bolelo, neházel jsem, a když nebolelo, tak jsem házel. Jenže pak to zase bolet začalo,“ popisuje bludný kruh.
Až v roce 2006 poznal, že správný postup je ten opačný. „Zjistil jsem, že čím víc házím, tak bolest ustupuje. Kdybych to zjistil dřív, zbytečně bych nepřišel skoro o čtyři roky sportovního života a období, kdy je člověk schopný se ten pohyb učit,“ lituje zpětně.
Železného restart
Vyřešení zdravotních obtíží bylo prvním, ale nezbytným krokem k obnovení kariéry. Do Prahy přišel studovat FTVS a dostal se do tréninkové skupiny českého rekordmana ve vrhu koulí Remigia Machury. Povedlo se mu mistrovství republiky, což neuniklo pozornosti trojnásobného olympijského vítěze Jana Železného, který si zrovna budoval svoji skupinu.
Oštěpařská legenda se byla na Veselého podívat na tréninku na Spartě, pak si domluvili schůzku v restauraci na Bílé Hoře. „Byl jsem strašně nervózní, nevydal jsem ze sebe hlásku. Najednou jsem seděl v hospodě s personou, ke které jsem odmalička vzhlížel,“ vzpomínal.
Bramborové období
Úvodní roky spolupráce ještě komplikovaly Veselého zdravotní neduhy, ale postupně se prodral mezi světovou špičku. Na mistrovství světa v Tegu 2011 se blýskl čtvrtým místem, 19 cm ho dělilo od medaile. „Mrzí mě to, kdo ví, jestli se ještě taková šance naskytne,“ přemítal.
Naskytla se hned o rok později, v sezóně, kdy Veselý vyhrál mistrovství Evropy, ovládl Diamantovou ligu, kvalifikaci si v olympijském Londýně podmanil nejdelším hodem roku. Ale to finále… Znovu čtvrté místo na něj podprůměrným výkonem 83,34 m. „Tohle mrzí ještě daleko víc než Tegu. Chyba byla ve mně,“ nehledal výmluvy.
Trable v Moskvě
Na šampionát do Moskvy odjížděl v podobné pozici jako do Londýna. Znovu měl skvělou sezónu, nálepce favorita se nebránil. Jenže nevydrželo zdraví.
Z drobného problému s kolenem na závěrečném soustředění v Nymburce se vyklubal natažený úpon kvadricepsu, jenž mu znemožňoval trénovat. „V hlavě se vám honí různé věci. Řekl jsem do médií, že chci zlato, pak se vám podělá koleno a pomyslíte si, že to snad za to ani nestojí. Říkal jsem si, že když to dopadne dobře, nikdo mi neuvěří, a jestli ne, budou si myslet, že jsem se vymlouval. Nebyly to příjemné chvíle,“ přiznával.
Jako by toho bylo málo, Veselého v Moskvě ještě postihly žaludeční potíže. „Bolel mě strašně žaludek už při snídani před kvalifikací, po ní už jsem se ani nenajedl. Naštěstí jsem nezvracel, ale žaludek bolel,“ popisoval. „To už jsem si říkal, že nám nikdo nebude věřit a budou si myslet, že jsme se zbláznili,“ kroutil hlavou trenér Jan Železný.
Vítězný happyend
Jenže sobota 17. srpna v Lužnikách patřila Veselému. Věděl, že kvůli zdraví má reálnou šanci rozhodnout jen v některém z prvních pokusů. Zvládl to hned tím úvodním. „Můžete být celý rok nejlepší, ale když při vrcholu neuděláte medaile, jste mimo. Extrémně oceňuju, jak se s tím Víťa po tom všem popral a uchoval si silnou hlavu. Je vidět, že je výjimečný,“ chválil Železný.
Další důkaz, že je atletika spravedlivá? „Nevím, jestli se to tak dá nazvat,“ dumá Veselý. „Asi to nefunguje. Někdy to lidem, kteří chtějí víc, nevyjde, a někdo k tomu přijde jak slepý k houslím. Člověk nikdy neví, co by se stalo, kdyby mi ta olympiáda vyšla. I to všechno, co se dělo předtím, beru jako výchovu. Boží výchovu, protože jsem věřící člověk,“ dodává.
