Článek
"Na jaře jsem byla dost v depresi, nebyla jsem schopna ani chodit. Teď je to ale něco úplně jiného. Trénuji každý den a věřím, že se dostanu do příští sezóny na závodní úroveň," řekla Radcliffeová. "Chci běžet maratón v Londýně a New Yorku, ale nikoliv pro radost. Chci být konkurenceschopná a závodit s nejlepšími," měla jasno. V britské metropoli vyhrála během své kariéry třikrát a v zámoří dokonce čtyřikrát.
Světový rekord v maratónu vytvořila Radcliffeová před deseti lety v Londýně časem 2:15:25. Drží také další dva nejrychlejší časy historie a k jejímu rekordu se přiblížila nejvíc před dvěma lety na více než tři minuty Ruska Lilija Šobuchovová.
Na únavovou zlomeninu se přišlo po roce
Britka má ale také dlouholeté problémy s levým chodidlem, které se datují k roku 1994, kdy utrpěla únavovou zlomeninu. Na tu se však přišlo až téměř po roce a její zranění se nikdy úplně nezahojilo. Naposledy ji zdraví zradilo loni před domácí olympiádou v Londýně, kdy musela opět k chirurgům a letos na jaře byla u lékařů "pod skalpelem" znovu.
"Loni jsem to nesla moc těžce, bylo to hodně náročné období, těšila jsem se na hry od té doby, co je Londýn dostal," vzpomínala atletka. Že nebyla ani letos MS v Moskvě, to jí už nevadilo. "Byla jsem tam a komentovala, byla jsem součástí," vysvětlila. Motivaci má prý pořád. "Když jsem se dostávala z operace, byla jsem smutná, mohla jsem pouze jezdit na kole, ale jak jsem mohla začít běhat, není o motivaci nouze," ujistila.
Nyní dvojnásobná mistryně světa v krosu a světová šampiónka v maratónu z roku 2005 v Helsinkách běhá hlavně na trávě a v lese, aby operovanou nohu šetřila. "Užívám si to a zlepšuji se," řekla žena, která má ve své sbírce také zlato z ME na 10.000 metrů na dráze a také stříbro z MS v Seville 1999 na téže trati. Vytoužené olympijské medaile se ale ani v jedné ze čtyř účastí nedočkala.
Po kariéře chce dělat trenérku
Už nyní ví, že po kariéře bude chtít zůstat u atletiky, klidně jako trenérka. "Chci předávat své zkušenost, propagovat běhání, možná pomáhat IAAF," přemítala nahlas. "Běhání je moje poslání," uvedla. Vede k němu i své děti - šestiletou Islu a tříletého Raphaela. "Je jasné, že sport je součástí jejich životů už teď, ale sami si musejí vybrat," řekla.
V Praze byla poprvé a běžela pro radost, nicméně pořád ve velmi rychlém tempu kolem 3:40 na kilometr. Nevyhrála proto, že se cestou zastavovala, fotila a podepisovala. "Neumím si představit, že bych nemohla běhat každý den," prohlásila. "Kratší tratě jsou pro radost, ale v maratónu chci být nejlepší. Když to nepůjde, radši toho nechám. Ale teď jsem hodně šťastná a optimistická," dodala.
