Rubriky:

Atletika

Hejnová poznává největší dřinu kariéry. Remcání je marné, argumenty kouče neprůstřelné

10. listopadu 2013 07:44 - Praha

Po pěti triumfech Romana Šebrleho a šesti Barbory Špotákové převzala vládu nad českou atletikou Zuzana Hejnová. Mistryně světa a vítězka Diamantové ligy se suverénně stala Atletem roku a k evropskému anketnímu triumfu přidala i ten domácí.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Na kolik triumfů v anketě si troufnete vy? Když jich Roman Šebrle má pět a Barbora Špotáková šest, dosáhnete vy na sedm?

To nevím, jestli za sedm let už nebudu trochu stará. (úsměv) Pokusím se v tom pokračovat, když budu zdravá, mohla bych obhájit, ale to je daleko. Teď si užívám, že jsem vyhrála jednou. Mrzí mě, že letos nezávodila Bára Špotáková a že jsme si to nemohly v uvozovkách rozdat. Ale konkurence byla letos velká, všichni podávali skvělé výkony a Víťa Veselý byl zdatný soupeř.

Na pódiu jste byla nejen při vyhlášení, ale i při hudebním čísle, kdy jste hrála na klávesy. Jak dlouho jste trénovala?

Musela jsem trénovat, ne nijak usilovně, protože jsem byla na soustředění v Harrachově, ale když jsem měla volnou chvilku, tak jsem poslední týden cvičila.

Letos jste slavnostních vyhlašování absolvovala řadu, musela jste rozšířit svůj šatník?

Mám jednu kamarádku, která je hrozně šikovná a zběhlá v buticích a obchodech. Já bych vůbec nevěděla, kam mám jít. Vzala mě do obchodu, já stála v kabince a ona mi nosila jedny šaty za druhými. Trvalo to asi dvě hodiny, měla jsem na sobě snad třicet druhů šatů. Nakonec jsem koupila dvoje.

Dala jste při výběru na názor kamarádky?

Musím se v tom cítit dobře, to je základ. Když na mě zkouší dát nějaké šaty, ve kterých se nebudu cítit dobře, tak to jí rovnou řeknu, že nechci. Ale ona je šikovná, takže na její názor hodně dám.

Vezmete si tyto šaty i za týden do Monaka, kde jste mezi třemi nominovanými na nejlepší atletku světa?

Já se domlouvala s trenérem i manažerem, že nakonec asi do Monaka nepojedu. Je to škoda, ale na druhou stranu mám toho opravdu hodně a musím také trénovat. Navíc vyhlašují jen vítěze a ostatní tam jsou jen jako diváci. A kdybych náhodou měla vyhrát, oni to budou vědět dopředu a řeknou mi to včas, abych stihla změnit plán.

Není vám to líto? Pozvánka na slavnostní galavečer může přijít jednou za život…

Na jednu stranu mi to líto je, ale na druhou toho mám tolik, že když mám dva volné dny, radši si je užiju tady a nebudu muset někam letět. Jsem v tréninkovém procesu hodně unavená a už i přítel Honza říká, že bych si měla udělat čas i na něj…

Tréninková dřina v rámci přípravy na novou sezónu už vám začala?

Bylo to teď dost náročné, musím říct, že jsem takovou dřinu ještě nezažila. Bylo to docela šílené, už jsem i remcala, ale trenér je hrozně úpornej…

Kouč Dalibor Kupka ale říká, že trénink je podobný, jen si ho z loňska nepamatujete.

Tak to je zvláštní, že si to nepamatujeme všichni. (úsměv) Myslím, že toho je víc, každopádně je to jinak poskládané, takže náročnější.

Co je nejnáročnější?

Celkově je toho dost. Jsem ráda, že už mám za sebou trénink „dvojek“, tedy dvoukilometrových běhů. To je na mě strašně dlouhé. Nakonec jsem to zvládla, tak doufám, že mám vystaráno na dlouhou dobu.

Jak vypadají ty vaše rozmluvy s trenérem?

Spíš smlouvám, jestli bych místo dvoukilometrové trati nemohla jít třeba dvakrát jeden kilometr nebo bych nemohla mít delší pauzu.

A reakce trenéra?

Jeho nejlepší argument byl, že poběžím jen sedm a půl minuty, tak co to vlastně je v mém životě. A že když si sednu k počítači, uběhnou dvě hodiny a ani o tom nevím. Na to nebylo co říct. (úsměv)

Takže nikdy nic neusmlouváte?

Jednou jsem měla o minutu delší pauzu. Ne že by mi to nějak pomohlo, ale cítila jsem se líp.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika