Článek
V jakém stavu tedy vaše koleno nyní je?
Před odjezdem do Afriky jsem si říkal, jak to asi bude vypadat, byla tam taková nejistota. Ale tam to nabralo dobrý směr, možná jsem tam měl letět ještě dřív. Sluníčko a tráva udělaly své. Snažil jsem se běhat hodně naboso, aby se zpevnila celá levá noha. Není to úplně stoprocentní, pořád musím dělat kompromisy hlavně při odrazech. Házení nevypadá úplně špatně, ale největším testem pro koleno i formu bude závod.
V běhání naboso jste se inspiroval Afričany?
Slyšel jsem hodně o knížce Born to Run o indiánech, kteří běhají v podstatě naboso a mají skvělé výkony. Mám i hodně známých, kteří se o běh naboso zajímají. Myslím, že to byla dobrá volba, zlepšila se koordinace celého těla, lépe se mi zformovaly plosky nohou…
Kolik jste toho tedy v Potchefstroomu naházel?
Trochu jsem házení omezil, místo třikrát týdně jsem chodil jen dvakrát. Myslím, že to bylo spíš ku prospěchu věci, i kdybych byl zdravý, snažil bych se to tak dělat. Když házíte hodně a ještě v únavě, je riziko zranění nebo bolístek větší.
Před odletem do Afriky jste měl obavy, abyste nemusel vynechat celou sezónu. Byla tato hrozba opravdu reálná?
Než jsem odletěl, vůbec jsem netušil, jak se koleno bude chovat. Měl jsem určitou bolístku, která byla pořád stejná a neměnila se. Až ke konci soustředění se to zlomilo.
Zkuste popsat, v čem přesně váš zdravotní problém spočívá.
Došlo k nějakému úrazu, který poškodil chrupavku a navíc tam byl otok kostní dřeně. Estonský fyzioterapeut mi v Africe vysvětlil, že trvá půl roku, než se otoky vstřebají, tak doufám, že dráždění způsoboval právě ten otok. Ale stejně mě koleno pořád při něčem bolí. Je poškozená chrupavka a potřebuju svaly kolem ní zpevnit, aby čéšku dostaly do jiné pozice. Celý trénink je takový rozpolcený. Na jednu stranu nechcete kolenu způsobovat bolest, když tam něco o sebe drhne. Na druhou stranu musíte trénovat, aby se to zlepšilo. Byla otázka, jak moc si můžu dovolit nohu zatížit.
Prošel jste si během kariéry řadou problémů, už vás těžko může něco překvapit…
V oštěpu musíte téměř každý rok překonávat určitá omezení a vyrovnávat se s nimi. Tohle bylo specifické, něco jako loket v mládí. Ale teď už jsem věděl, jak na to. Kdybych kolem sebe neměl lidi, jako jsou Honza Železný a fyzioterapeut Pavel Kolář, asi bych se už na to vykašlal. Ale zátěž tomu prospívá, mám teď spíš tendenci trénovat víc, Honza mě musí brzdit. Už teď nepotřebuju takový objem, spíš bych potřeboval přejít do intenzity. A tam už koleno víc bolí a člověk se bojí, aby se něco nepřehouplo.
Nezanadával jste si v Africe na zdraví se Zuzanou Hejnovou? Místo abyste si užívali sezónu v roli mistrů světa, vám přípravu komplikují zranění…
Určitě jsme se o tom bavili. Myslím, že jsem z toho oproti ní vybruslil ještě docela dobře, Zuzka asi vynechá větší část sezóny. Ale co jsem viděl, tak se to u ní taky vyvíjí dobře. Jdou na to opatrně, což je taky fajn, že se nesnaží do toho hned vletět na plný ceres.
Kdy byste tedy chtěl začít závodit vy?
Naplánovaný je start už na Diamantové lize v Šanghaji (18. května – pozn. red.). Klidně bych začal i později, ale už tam pojedu počtvrté, mají krásný stadión, kde se dobře hází.
Vnímáte, že už tituly nedobýváte, ale obhajujete? Letos v Curychu evropské zlato…
Je to sice těžší, ale znamená to, že už člověk předtím vyhrál, takže je určitě lepší obhajovat než neúspěšně dobývat. Ale to je ještě daleko, koleno nastavilo hlavu tak, že přemýšlí o budoucích týdnech, ne měsících. A pořád platí, že letošní sezóna je nejpříhodnější k nějakým úlevám nebo vynechání. Důležité budou ty následující dva roky.
