Článek
Když už se zdálo, že je po operaci obou achilovek fit a může bojovat o limit pro světový šampionát v Helsinkách, potkaly ho potíže z kategorie kuriozit. Před odjezdem na mítink do Götzisu si došel na masáž nohou. Jenže masér mu dal málo emulze a z nohou se začaly trhat chlupy. Do váčků po nich se pak dostala infekce a lékaři mu museli nasadit antibiotika. I s nimi zkusil götziský desetiboj absolvovat, ale své snažení vzdal už po čtyřech disciplínách.
Výhled do sezóny má však bronzový medailista z juniorského ME 1995 pořád o mnoho příjemnější než v minulých letech. "Problémy s achilovkami jsem měl od roku 1999, i v Edmontonu jsem závodil pod injekcemi a vůbec jsem nevěděl, jestli dokončím," vzpomíná. Trpěl tím samozřejmě i trénink, Ryba se koučoval sám, s přípravou mu jen někdy pomáhal jeho bratr Jan. "Občas se přidal i můj kamarád Honza Jiráň z Ypsilonky. Když viděl, jak jsem zoufalý, vzal si kolo, jezdil vedle mě a měřil mi časy," říká Ryba.
Zimní příprava vypadala každý rok nadějně, ale s blížícími se závody nazul Ryba tretry a přicházelo nepříjemné zjištění: "Zase to nejde." Na léčbu zkusil všechno, od léčitelů přes terapie až po nejmodernější lékařské stroje. Nohy měl zafačované od kotníků ke stehnům, ráno si ani nemohl dojít na záchod. Bolesti byly chvílemi neúnosné a po dlouhém váhání svolil Ryba k lékařskému zákroku.
"Bál jsem se, že když mi do nohy říznou, bude to ještě horší. Neznal jsem nikoho, kdo se po operaci achilovky ještě úspěšně vrátil ke sportu," vysvětluje. Přesvědčit ho, že "pod kudlu" bude muset, se podařilo až doktoru Horelovi. Českolipský lékař spravil achilovky Rybovu kolegovi Dvořákovi i tyčkařce Baďurové a vloni v září se u něj v ordinaci položil na stůl i Ryba. "Byl to nejméně radikální zákrok. Rozřízne kůži jen na centimetru, povolí pouzdro a achilovka nemá o co dřít," popisuje zákrok. "Udělal jsem dobře," pochvaluje si Ryba.
Ani po operaci se nezařadil do žádné tréninkové skupiny. Přípravu si řídí sám a vyhovuje mu to. "Jsem samorost, nikdy jsem nebyl schopný se podřídit skupinovým tréninkům. Je pro mě těžké ustupovat ze svých názorů, tak jdu raději svou cestou, o které jsem přesvědčený," přiznává. "Sázím vždy spíš na vůli a schopnost překonávat sám sebe," popisuje svoji motivaci.
O víkendu dobral antibiotika, a pokud poleví bolest třísel, měl by se představit v rámci trojboje zítra v Ostravě. O víkendu se pak na republikovém šampionátu v Houštce u Staré Boleslavi pokusí o limit do Helsinek.
Atletice se chce ještě několik let věnovat, ale už si pootvírá i zadní vrátka. Kdysi měl otevřenou internetovou kavárnu a spolu s Robertem Změlíkem prodával výživové doplňky, teď si s bratrem založil obchodní firmu. "Věnujeme se mobilním telefonům a teď budeme otvírat sportovní obchod," popisuje své další aktivity. "Ale to je spíš kvůli budoucnosti, já se pořád cítím víc desetibojařem než obchodníkem," rychle dodává.
