Článek
Ještě začátkem července byl jejím letošním maximem výkon 13,25 s. Žádný progres nepřicházel, dvaatřicetiletá česká rekordmanka byla zvyklá na výrazně kvalitnější časy. „Běhala jsem špatně a nevěděla proč. Měla jsem natrénováno, nevěděla jsem, co se děje,“ přiznávala Škrobáková. Odpověď jí dalo až důkladnější lékařské vyšetření.
Nález ukázal vyhřezlou plotýnku. „Neudělala jsem si to při závodě, je to nevratné. Nechci to dramatizovat, takový problém má osmdesát procent lidí, akorát se mi pak skřípe sedací nerv, což je znát na zadní straně stehen. Běhám naplno, ale projeví se jen 80 procent energie,“ líčí.
Operaci hned zamítla
Od lékařů dostala za úkol pravidelná cvičení a úpravu tréninkového režimu. „Místo deseti náběhů na překážku smím za trénink třeba jen čtyři, v posilovně můžu cvičit s váhami o 30 procent pod osobní rekord, víc ne,“ říká Škrobáková. Variantu operace rychle zamítla. „Ta mi za to nestojí, to bych radši skončila,“ přiznává halová vicemistryně Evropy z roku 2009.
Vystoupení na mistrovství republiky v Ostravě jí ale dodalo optimismus do další kariéry. „Já už si říkala, že kdyby mi to neběhalo, po halovém mistrovství Evropy v Praze bych to zabalila. Nemělo by smysl se trápit s časy 13,20 venku a 8,20 v hale,“ přiznává.
Do Curychu na mistrovství Evropy v neděli odletí s nadějí na další zlepšení. „Venku jsem ve finále ještě nikdy nebyla,“ naznačuje svůj tajný sen. Jenže pod 13 sekund už letos běželo i jejích 18 soupeřek. „Forma by měla přijít v Curychu. A kdyby se mi podařilo běžet kolem 12,85, nic není nemožné,“ věří Škrobáková.
