Článek
Dva pokusy, dva úspěšné skoky, to vypadá na první pohled jako snadně zvládnutá kvalifikace…
Možná to tak vypadá, ale byla to strašná dřina. Ranní vstávání, čekání na druhou skupinu, než doskáče… Když nám řekli, že postupujeme, tak jsme si tak nějak všechny oddechly. Moc mi nesedí povrch, je to hodně tvrdé. Sice rychlé, ale chodidla mám otlačená od hřebíků treter, ale s tím budou mít problém všechny.
S tím, jak jste prošla kvalifikací, ale asi můžete být spokojená, vždyť čistý zápis měla kromě vás už jen Němka Hingstová.
Já vůbec nevím, jak jsem skákala, byl to strašný boj se sluníčkem. Takže vůbec nevím, jak ty pokusy vypadaly, byly to skoky naslepo, ale možná to bylo i lepší. (úsměv)
Berete kvalifikační vystoupení i jako povzbuzení pro finále?
Jsem spokojená, ale pořád je to jen 445, což naskákalo třináct lidí. Budu se soustředit, abych doladila ty chybičky a na finále to bylo ideální.
Čekaly jste skoro půl hodiny, než doskáče druhá skupina a rozhodne se, kolik tyčkařek rozhodčí pustí do finále.
To bylo peklo, já skákala ještě první, tak jsem se musela pořád udržovat. Nevím, jestli bych byla schopná ještě něco skočit, když už je člověk jednou nohou ve finále. Bylo by to náročné.
Jak jste čekání vyplňovala? Komunikovala jste se soupeřkami?
Jak s kým. S moc holkama se tam nedá mluvit. Jsou zahleděné do sebe, když se člověk usměje, tak ho ignorujou. Ale mám tam pár známých holek, se kterými se bavíme a zkracujeme si ten čas.
Připouštěla jste si během závodu, že jste tu v roli obhájkyně?
Já to tu pojala jako zastara a soustředila se na sebe. Koukala jsem, jak ostatní skáčou, ale vůbec jsem to nevnímala. Najela jsem do svých starých kolejí. Začínám dávat hlavu do kupy, soustředím se na sebe a nerozhodí mě ostatní věci. Nepřijela jsem s tím, že musím obhájit. Chci podat co nejlepší výkon a když to bude co nejvýš, budu jedině ráda.
