Hlavní obsah

Snad půjde Lavillenie dřív do důchodu, vtipkoval bronzový Kudlička

Curych

Bronzový rok pokračuje! Po své první velké medaili na březnovém halovém mistrovství světa v Sopotech přidal tyčkař Jan Kudlička kov stejné hodnoty i v Curychu. Po úspěchu na 570 cm se o bronz podělil s Francouzem Menaldem.

Foto: Phil Noble, Reuters

Jan Kudlička mohl jásat, v tyčkařském sektoru získal při ME bronz.

Článek

Na ploše Letzigrundu jste příliš nejásal, udělal vám bronz radost?

Placka je pěkná, ale stříbrná by byla hezčí. Je to letos už druhý bronz, ale není to euforie jako v Sopotech. Cítím, že to tu mohlo být ještě lepší. Prali jsme se s větrem a při druhém pokusu na 575 chybělo jen trošku a viselo by mi na krku stříbro. Protože když bojujete s Lavilleniem, je ve hře jen stříbro a bronz.

Myslíte, že víc doceníte medaili s odstupem času?

Je fajn, že jsem během jednoho roku získal dva bronzy. V Sopotech jsem skočil 580 a byl jsem šťastný. Teď mám na krku zase bronz a nejsem úplně nejšťastnější, šance být druhý tu byla. Ale jo, kolik lidí udělá dva bronzy za rok? Na téhle je napsaný výkon, kdyby tam bylo třeba 580, bylo by to ještě hezčí, ale jen o místo.

Ke stříbru byste potřeboval uspět na 575 centimetrech. Nebylo k tomu úplně daleko.

Byly to dobré skoky. Nechci říkat nic proti rozhodčímu, ale domluvil jsem se s ním a on mi odkýval, že pustí čas až po startu štafety. Jenže ho pustil dřív a poprvé v životě se mi tak stalo, že bych se v půlce rozběhu zastavil. Jindy když chci skočit, skočím, ale teď přišel takový poryv větru, že jsem musel zastavit.

Rozhodilo vás to?

My, co skáčeme na jeden nádech, máme problém. Udělal jsem dobře, že jsem zastavil, stejně bych to proběhl. Mrzí mě i druhý pokus, který byl těsný.

Po jednom ze skoků jste výrazně gestikuloval směrem k trenérovi.

Měl jsem stojany nastavené na 70, pravidla povolují 80. Trenér mi řekl, ať je nechám. Já bych to neskočil ani tak, ale v daný moment jsem si to nemyslel. Myslím, že jsme formu načasovali velice dobře, venkovní sezóna byla poprvé v životě poznamenaná malými výpadky, ale jsem strašně rád za profesora Koláře. Nevím, jak to dělá, ani to vědět nechci, ale když to tak bude dělat dál, jenom dobře.

Před šampionátem jste říkal, že světový rekordman Lavillenie v této sezóně nepůsobí tak suverénním dojmem. Tady ale asi opět potvrdil, že je o úroveň výš než zbytek světa.

Je pravda, že jsem to říkal. Ale když jsem tu byl na prvním tréninku a viděl ho běhat, říkal jsem si, že zase vypadá líp než celou sezónu. Je to prostě favorit, vždyť se svou základní výškou by tu skoro bral medaili. Ale je o dva roky starší, tak třeba půjde dřív do důchodu. (úsměv)

Reklama

Související témata: