Článek
V zimě jste měla zlomenou zánártní kůstku. Po rekonvalescenci se objevily potíže s bolavou patou, kvůli níž jste v srpnu ukončila sezónu. Jak se cítíte aktuálně?
Jsem odpočinutá psychicky i fyzicky. Když ráno vstávám, necítím žádnou bolest. Ještě minulý týden jsem přitom vždy, když jsem vylezla z postele, první čtyři kroky trnula a nohu jsem pořád cítila. Ale bolest ustoupila a vše je na dobré cestě, abych mohla v říjnu začít trénink v plné zátěži na novou sezónu.
Změníte po letošních zkušenostech podobu přípravy?
Určitě. Nebudu trénovat tolik jako dosud, budu více poslouchat tělo. Nehodlám v tréninku tolik šílet. Pokud bude můj stav dobrý, ráda se na jaře zúčastním i halového mistrovství Evropy v Praze. Ale kdybych se necítila optimálně, halovou sezónu vypustím.
Nedostanete se s daným přístupem do konfliktu s trenérem?
Ne. Myslím, že i on se poučil a bude více naslouchat mým pocitům.
Můžete prozradit, co všechno jste od srpnového ukončení sezóny absolvovala?
Věnovala jsem se jenom léčení a regeneraci. Nešlo o jednu věc, která by mi pomohla. Absolvovala jsem léčení laserem, lymfodrenáže, čínskou medicínu, akupunkturu, užívala čínské bylinky. Využila jsem i služeb léčitele. Jednotlivé střípky se daly ideálně dohromady. Hodně mi rovněž prospělo dlouhé volno. Byla jsem u moře v Thajsku a v Chorvatsku, chodila jsem hodně plavat.
Léčebné procedury jste si ordinovala sama?
Už tři roky spolupracuji s doktorkou Karolínou Bílkovou, která vše koordinovala. Řešili jsme, v jakém pořadí jsou jednotlivé věci ideální.
Po dlouhé době jste vrchol sezóny prožívala v klidu. Jaké bylo sledovat mistrovství Evropy jen u televizní obrazovky?
Ohromně se mi ulevilo, když jsem se rozhodla, že Evropu vypustím. I když současně mě absence mrzela, protože při dané úrovni jsem mohla bojovat o nejvyšší příčky. Nechtěla jsem se ale dál trápit. Odjela jsem z Prahy na chatu a v televizi mě pak šampionát docela bavil. Fandila jsem všem Čechům a užívala si to. Utěšovala jsem se, že odpočinek snad bude jen ku prospěchu.
Už jste začala s tréninkem nebo si až do říjnového soustředění v Tatrách dáváte klid?
Měla jsem pět týdnů úplné volno. Pak jsem začala se všeobecným pohybem. Jezdím na inlinech bruslích. Když se na nich úplně zřídím, mám z toho dobrý pocit. Chodím plavat, jezdím na kole. Běhat jsem ještě nebyla. Za čtrnáct dnů začnu s klusáním.
Jak moc ve vašich plánech figuruje start na halovém mistrovství Evropy v Praze?
V hale obecně závodím ráda, byť čtvrtka v hale je hodně kontaktní a není úplně spravedlivá. Každopádně moc ráda bych v Praze na halovém šampionátu závodila. Navíc, kdy se poštěstí závodit před domácím publikem. Budu se řídit svými pocity. Nebudu situaci hrotit. Když to nepůjde, startovat nebudu.
A pokud by váš stav negarantoval boj o medaili?
Jen se účastnit není můj styl. Ale to bych předbíhala. Každopádně kdo z českých atletů bude mít medaili z domácího halového šampionátu, získá si velkou přízeň fanoušků a stane se z něj hvězda. Chtěla bych se představit, aby na mě lidé udrželi v paměti.
Dlouhou přestávku jste využila ke spuštění projektu Akademie sportu Zuzany Hejnové. O co přesně se jedná?
Jde o síť kroužků po republice, které jsme rozjeli zatím v Liberci, v Českých Budějovicích a nyní bude nábor v Praze. Jde o všeobecnou přípravu. Kamarádi si stěžovali, že jejich děti chodí sice třeba od čtyř na hokej, ale jenom střílí na branku a kotoul nezvládnout. Nám přitom nejde o zaměření na atletiku, ale o všechny míčové hry, gymnastiku, plavání.
A můžete prozradit, jak se vše ujalo?
V Českých Budějovicích skvěle. Po týdnu máme šedesát dětí. V Liberci jsme kroužek udělali při škole, zatím je tam dvacet dětí. Já doufám, že i pražské děti se budou chtít hýbat a dorazí ve čtvrtek ve velkém počtu.
Jak se cítíte v roli dětské trenérky a manažerky projektu?
Ohromně mi vše baví. Studovala jsem střední pedagogickou školu a vždy jsem chtěla dělat něco s dětmi. Ráda s nimi pracuji. A myslím, že i děti mají rády mne. Na praxích jsem vždy byla oblíbená. Věřím, že bych se podobné práci mohla věnovat i v budoucnosti.
