Rubriky:

Atletika

Cechlová: Jsem moc šťastná, i když bych ráda hodila dál

12. srpna 2005 08:52 - HELSINKY

Přešťastná byla po skončení finále v hodu diskem na atletickém mistrovství světa v Helsinkách Věra Cechlová. Česká reprezentantka vybojovala ve čtvrtek bronzovou medaili, která je její první velkou v kariéře. Po závodě měla slzy na krajíčku. "Jsem úplně naměkko," přiznala Cechlová v rozhovoru pro deník Právo.

Máte slzy na krajíčku, tak moc vás zisk medaile dojal?
Jsem z toho úplně naměkko. I když je to bronzová medaile, mám z ní obrovskou radost a strašně moc si jí vážím. Jsem moc šťastná, že jsem pro tu naši krásnou zemi vybojovala medaili.

Jak jste se srovnávala s deštěm, větrem a zimou?
Výkony byly hodně ovlivněné počasím, ale nebudu se vymlouvat na podmínky, ty byly pro všechny stejné. Snažila jsem se koncentrovat na techniku a po prvním pokusu, který jsem se snažila hodit uvolněně, jsem se do toho opřela více naplno, proto jsem další dva hody zkazila. Musela jsem riskovat a při tak silném větru je těžké se tím kilogramovým diskem dobře trefit.

Kdybyste zopakovala výkon z Odložilova memoriálu, stačilo by to na zlato.
Chtěla jsem hodit dál, to nebudu zastírat. Ale jsem hlavně strašně ráda za medaili.

Poslední pokus už jste mohla házet uvolněně, medaili jste měla jistou. Nedoufala jste v přehození Sadovové?
Trochu si to vyčítám, byla jsem v obrovské euforii, kterou jsem ještě nezažila, pořád jsem domů vozila ty bramborové medaile a říkala jsem si, že na to mám. Říkala jsem si, že i kdyby mě Famuinaová přehodila, dám do toho maximum a zkusím se vrátit na medaili. Jenže když jí ten pokus nevyšel, začala jsem se strašně radovat.

Jak jste se srovnávala se dvěma dny pauzy, které vznikly po odložení finále?
Bylo velmi nepříjemné, když nás v úterý nechali hodinu a půl ve svolavatelně, to nám nikomu nepřidalo. Cítila jsem se velmi dobře, prvním hodem jsem překonala šedesátku a chtěla házet dál. Říkala jsem si, že může být třeba ještě hůř. Ale pokazila se jim optika, takže to nešlo. Strávila jsem i s rozcvičováním na stadiónu čtyři hodiny, bylo to dost únavné. Nikdy jsem to nezažila já, ani můj trenér. Pocit, kdy se připravujete na svůj velký den, cítíte se fantasticky a najednou vás odvedou ze stadiónu, je samozřejmě nepříjemný. Bylo mi to líto přijít o takovou šanci. Ale snažila jsem se úplně na všechno zapomenout, odjet do vesnice, jít další den na trénink a připravit se znova na finále.

Jak jste v úterý usínala?
Já tady chodila spát později, abych byla připravená na pozdější začátek finále. Hodně mě potěšilo, že tady kousek od vesnice je obchůdek a každý večer jsem si tam kupovala jednu plzeň. I když doma pivo nepiju, tady jsem si symbolicky jedno kupovala jako kousek domova.

Na oslavu si dáte také plzeňské?
Já nepiju, ale tohle je taková příležitost, že si ráda ťuknu se svým trenérem, kterému strašně moc děkuju. To je člověk, kterému za moc vděčím.

Udělala jste mu tu houbovku, o kterou vás prý prosil?
(směje se) Já s sebou běžně na závody nevozím kastrol, takže ani nemám v čem.

Jak jste vyřešila komplikace s letenkou a odvozem manžela na letiště?
Letenku jsem si přebukovala na sobotu a s tím odvozem nebyl problém. Manžela odvezli kamarádi, já ho spíš chtěla vidět, dát mu malý dárek na cestu na univerziádu a popřát mu hodně štěstí.

Jak vznikal váš speciální účes v národních barvách?
Trikolory jsem nakoupila v Praze, na to první finále jsem měla daleko lepší účes, ale to bylo tak náročné na přípravu, že jsem zvolila jiný. Pavle Hamáčkové to zabralo asi půl hodiny.

Na zimu jste byla důkladně připravená, kdo vás tak vybavil?
Moc děkuju vícebojařům. Od Tomáše Dvořáka jsem měla půjčenou bundu a čepici, od Šebrleho jedny rukavice a další od Aničky Pichrtové.

Jan Krůta, Michal Osoba, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika