Článek
„Hořící tretry“ jsou znamením, že rychlost máte?
Snad mám všechno. Cítím se opravdu dobře, forma přišla v pravý čas, před mistrovstvím republiky se to po pár trénincích zlomilo. Teď by měla forma gradovat, tréninky vypadaly skvěle, strašně se těším.
Při posledním závodě v Métách jste navíc vylepšil český rekord na kilometru, lepší povzbuzení před startem šampionátu asi nemohlo přijít…
Určitě. Kilák se často neběhá, ale je to kvalitní test, ukazuje, že jsem připravený. Čas mohl být i kvalitnější, neběželo se extra rychle, taktizovalo se, mohl bych běžet i o sekundu lépe.
Úvod halové sezóny se vám přitom nevyvedl, po trojce na mítinku v Düsseldorfu jste mluvil o katastrofě. Znejistěl jste?
Určitě jsem z toho byl špatnej. Ale v Německu jsem měl problémy se zubem, měl jsem zánět ve stoličce, což mohlo ovlivnit můj výkon. Nervózní jsem z toho byl, nebyl to příjemný začátek sezóny. Ale lepší začít špatně, když konec bude dobrý, než mít formu v půlce ledna.
Trenér Jiří Sequent vás tedy uklidňoval, že forma přijde?
Já se hlavně sám uklidnil. Vloni jsem vyběhl, hned z toho byl český rekord na patnáctistovce, šlo mi všechno, na co jsem sáhl. A po mistrovství republiky jsem ještě běžel kvalitně mítink v O2 areně, ale ten závod mě úplně oddělal. Pak už jsme se jen modlili, abych na halovém mistrovství světa v Sopotech něco zaběhl, nemohli jsme vyladit. Snad to bude teď naopak.
Problém se zuby jste tedy musel řešit ještě po návratu z Německa?
Musel jsem k zubaři, který mi vyndal odumřelé nervy. Předtím jsem měl u dásně váček s krví, prožil jsem si své… Bylo to nepříjemné, ale do mítinku v Linci už to bylo v pohodě.
V letošních evropských tabulkách s časem 3:41,54 právě z Lince mezi nejlepší nepatříte, ale to asi na patnáctistovce před šampionátem nehraje roli…
To nic neznamená. Vím, že mám na to běžet patnáctistovku kolem českého rekordu (3:38,79), v hale rozhoduje hodně taktika a rychlost v posledním kole, nenechat se zavřít. Každý bude nebezpečný, ať má borec 3:40, nebo 3:35, musí se s ním počítat. Ale pokud to zvládnu, nemusím se bát nikoho. Není tam nikdo, koho bych v životě neporazil, to je pro mě velká psychická výhoda. Jakmile jsem někoho porazil, vím, že ho můžu porazit znova. Nemusím, ale vím, že je k poražení. Myslím, že snad patřím mezi tak šest lidí, kteří můžou medaili udělat. Ale první krok je postup z rozběhu.
Povrch v O2 areně jste si po loňském testovacím mítinku nemohl vynachválit.
Běželo se mi tam dobře. Hlavně zatáčky jsou plynulé, s dráhou není problém. Těším se, není se čeho bát.
Kolik budete mít v hledišti blízkých? Vypravíte z rodné Opavy autobus fanoušků?
Autobus asi ne, ale známých dorazí hodně. Z nejbližších asi patnáct lidí, kupovali jsme s Honzou Kudličkou lístky hned, jak šly do prodeje. Takže v sektoru u tyčky budeme mít takový velký opavský fanklub. Přijede můj první trenér, rodina, blízcí přátelé a plno dalších. Bude to velký…
