Článek
Radek Juška během kvalifikace dálkařů na halovém mistrovství Evropy v Praze.
Český dálkař Radek Juška se na halovém mistrovství Evropy v Praze probojoval do pátečního finále.
Zdá se, že veškerou smůlu jste si vybral už vloni…
Doufejme, že to je to štěstí, které jsem vloni neprožil, kdy mi chyběl pouhý centimetr. Teď mi ten centimetr pomohl.
Kdy jste se začínal o postup do finálové osmičky bát?
Když jsem byl na šestém místě. Bylo přede mnou dost dálkařů, kteří nastupovali s lepším výkonem. Nervy probíhaly…
Jako poslední vás mohl vyšoupnout z postupové osmičky Francouz Gomis, držitel letošního nejlepšího evropského výkonu. Sledoval jste jeho pokus?
Popravdě jsem koukal na všechny pokusy, ale tak pěticentimetrovou dírou přes kapucu. (úsměv)
Po prvním pokusu jste měl velkou radost. Tušil jste už, že by to mohl být postupový skok?
Vypadalo to, že byl dál. Ale nevěřil jsem, že bude stačit, myslel jsem, že se ještě zlepším.
Jenže pak se vám nedařilo trefit ideálně odraz…
Netrefoval jsem se, myslím, že i proto, že jsme měli mezi každým pokusem asi dvacet minut, člověk trochu zatuhne. Nebylo to ono, mám rád rychlé soutěže.
Co vám řekl po kvalifikaci trenér?
Ani jeden jsme neměli moc slov, jen štěstí v očích.
Hala příliš zaplněná nebyla, ale když jste skákal, diváci byli hodně slyšet. Připouštěl jste si, že závodíte na velké akci v domácím prostředí?
Připouštěl, protože jsem viděl na tribuně rodiče, jak jsou netrpěliví, seděli taky s obličejem v dlaních. Atmosféra suprová, doufám, že v pátek to bude daleko lepší ještě s více diváky.
Na finále jste také nakoupil vstupenky?
Nakoupil jsem pro rodinu asi čtrnáct lístků. Do poslední chvíle jsem doufal, že nezůstanou doma a nebudu muset lístky prodávat…
Jak se v sektoru skáče? V kvalifikaci nikdo nepřekonal osm metrů…
Skáče se dobře, ale člověk musí počítat s tím, že to je na palubovce, tak to trochu kope.
Troufáte si ve finále na premiérové pokoření osmi metrů?
Snad ano. Osmička se tam třepe dlouho, na různých závodech tam s malými přešlapy padalo třeba 810.
Berete finále jako splněný sen?
Určitě je to splněný sen na sto procent. Chtěl jsem do finále, to se mi splnilo, tak teď ať se stane, co se stane. Už budu klidnější, mám šest pokusů jistých. Jsem závodník, obvykle začínám skákat čtvrtými pokusy, tak doufejme, že to vyjde.
