Článek
Jakub Holuša z ČR se zlatou medailí na HME v Praze.
Mílař Jakub Holuša se raduje ze zlaté medaile na HME v Praze.
Co si ze svého zlatého závodu pamatujete?
Pamatuju si ho naprosto přesně. Rval jsem to naplno, viděl jsem, že Turkovi už úplně nechutná. Poznám podle jeho stylu, že mu to úplně netáhlo. Diváci řvali, to mě tlačilo, na poslední stovce jsem začal věřit, že až vyběhnu z poslední zatáčky, tak ho udělám. Zkusil jsem zadrobit, malinko zrychlit krok. S publikem se mi nohy vůbec nezalévaly, pořád mi jely a vyšlo mi to. Sice o kousek, ale vyšlo. Neuvěřitelné!
Byl jste si za cílem jistý, že jste před Özbilenem?
Naprosto. Zvedl jsem i ruku, viděl jsem, že jsem před ním. Proběhlo mi hlavou, že budu muset do cíle skočit jako v rozběhu v Istanbulu, abych vyhrál, ale pak už jsem věděl, že to nebude třeba. Zvedl jsem ruku a užil si to.
Už před šampionátem jste mluvil o medaili. Napadaly vás i myšlenky na zlato?
Nenapadaly, ale šel jsem do závodu s tím, že můžu porazit každého. Na mistrovství Evropy družstev v Braunschweigu jsem také vyhrál, to je obrovská psychická výhoda. Psychika a zkušenosti jsou důležité. Když závodíte s deseti lidmi, které jste nikdy neporazili, těžko se nastavuje hlava, aby šla na vítězství. Takže jsem věděl, když se sejde všechno – forma i dobré nohy – může to vyjít.
Jaká tedy byla vaše vítězná taktika?
Šel jsem do závodu s tím, že si musím hlídat čelo, abych byl v posledních dvou kolech v kontaktu a mohl jít úplně naplno. Tak jsem to udělal. Věřil jsem, že forma je excelentní, bylo to vidět i v rozběhu. Trenér Dála Kupka mi říkal: Takhle jsem tě naposledy viděl v Istanbulu (Holuša tam získal stříbro na halovém MS). Říkal: Holube, ty vole, ty máš formu, že musíš jít na medaili! Já si říkám jojo, v klidu, ale uvědomoval jsem si, že forma je. Dála s Michalem Pogánym říkali, kolik na mě vsadili, prý byl dobrý kurz. Michal je gambler jak sviňa, dal úplně všechno, snad budou nějaké procenta. (směje se) Neuvěřitelný zážitek, i vyhlášení, mám tu dvacet lidí z Opavy.
Zvládl jste i strkanici.
Byl jsem přísnej, ale někdo byl i na mě, už nevím kdo, ale posunul si mě rukou. Nenechal jsem se, ale v hale se lokty musí používat.
Vylepšil jste i český rekord, bylo finále ideálním závodem pro rychlý čas?
Jo, bylo to dobře rozběhnuté. Věděl jsem, že se běží docela svižně, ale ne úplně šíleně, a když bude rychlá poslední čtvrtka, mohlo by to být na úrovni českého rekordu. A jak jsem doběhl, tak jsem ani čas neviděl. Byl jsem v euforii, zjistil jsem ho až po vítězném kolečku. Ani teď nevím, kolik to bylo přesně… Je to super, ale tady se nejde na čas, ale na medaili.
