Článek
Už jste hodně natěšený?
Jsem, už když jsem běžel silniční míli v Rakousku a uvědomil si, že startuju jako mistr Evropy, bylo to pěkné. Věřím, že na tom nejsem špatně, i když trochu bojuju se zdravím.
Co vás trápí?
Lehce úpon achillovky, už mě bolel v hale, na soustředění v Maroku se to vrátilo. Nemusel jsem omezovat tréninky, jen je uzpůsobovat. Není to ideální, když víte, že vás něco bolí.
Takže máte pro start sezóny skromnější cíle?
Bude to první start, nečekám české rekordy, ale chtěl bych začít jako vloni, okolo 3:36, třeba i lépe. Limit pro mistrovství světa v Pekingu je 3:36,20, ten bych rád splnil.
Dodal vám halový evropský titul další energii do přípravy?
Ono je to spojené s tím zdravím. Já byl tak nakopnutý, že je možná dobře, že jsem měl komplikace, jinak si to nedovedu představit. Jak jsem šetřil nohu, naběhal jsem třeba 170 kilometrů, jinak bych běhal 220, úplně se zadřel a po měsíčním soustředění byl nepoužitelnej.
Jak často si pouštíte svůj zlatý běh z pražské O2 areny?
Třeba v Maroku, když jsem měl jít druhou fázi tréninku, pustil jsem si celý závod. Občas to dělám, v průměru si ho pouštím dvakrát týdně…
Myslíte, že stoupne váš respekt třeba i u elitních Keňanů, které potkáte v Šanghaji?
Myslím, že ti na to moc nekoukají. (úsměv) Ale v Maroku mě zdravili a přáli mi o běžci z Kataru, oni berou, že jsem porazil světové běžce jako Özbilen, Tesfaye nebo Ingebritsen, kteří běhají na Diamantové lize. Ale to vědí možná ti nejlepší Keňané, z deseti mě poznají tak dva, nevěřím u ostatních, že by měli nějaký respekt.
V neděli vás čeká hned jedenáct Keňanů. Máte recept, jak se držet s takovou přesilou?
Na to recept není, bude to kouř od začátku. Je daný vodič, ten rozběhne tak za 2:20 kilák, a za ním valíte, na co máte. Nechci být při tom úprku úplně na konci, v posledním kole bude dost lidí vadnout a půjde získávat.
