Hlavní obsah

Po maturitě běžela jak o život, předloni nadchla skvělým časem. Teď bude Hejnová nervózní

Michal OsobaPrávo

Devět a půl měsíce. Tolik dělí loňské mistrovství republiky, kde Zuzana Hejnová běžela čtvrtku překážek naposledy, od úterní Zlaté tretry, kde se mistryně světa ke své hlavní disciplíně po přestávce vynucené zraněním nohy vrátí.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Zuzana Hejnová při Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově.

Článek

Po takové pauze asi sama moc netušíte, co od sebe čekat…

Určitě na tom nejsem špatně. Jsem půl sekundy za časy před dvěma lety, což si myslím, že není úplně zlé. Už se trochu vzpamatovávám ze soustředění, byla jsem hrozně unavená.

Po halové sezóně už jste trénovala bez zdravotních omezení?

Nic extra mě nebolí, trochu cítím obě achilovky, ale jak jsem si odpočala, už to ustupuje a fyzioterapeut mě dává dohromady. Teď v Turnově už jsem o problému vůbec nevěděla.

Už se těšíte na Zlatou tretru? Zrekonstruovaný stadión vypadá krásně.

Vypadá hrozně hezky, těším se. Budu samozřejmě nervózní, před prvním startem je to tak vždycky. Ale když to rozběhnu s hlavou na krku rozumně a nepřepálím, bude to dobré.

Konkurence bude kvalitní. Vedoucí žena tabulek Wenda Nelová, mistryně Evropy Eilidh Childová i Denisa Rosolová…

Bude to fajn závod, budeme asi vyrovnané. Cokoliv pod 55 sekund bude na první start dobré.

Souboj s Denisou Rosolovou bude pro vás prestižní? Zatím jste s ní na čtvrtce překážek prohrála jen jednou, ale v Sušici byla rychlejší…

Pro mě je důležité, abych doběhla s dobrým pocitem a v nějakém solidním čase. Já se potřebuju dostat do závodního rytmu a hlavně být zdravá. V Sušici jsem ještě byla hodně unavená, čtyři dny po soustředění, opravdu jsem měla krizi jak blázen.

Jakou máte nejhezčí vzpomínku na Zlatou tretru?

Před dvěma lety. Vyhrála jsem, běžela skvělej čas (53,32 s) kousek od českého rekordu, můj výkon byl vyhlášen jako nejlepší na Tretře. Publikum fandilo, mám na to nejlepší vzpomínky.

Před devíti lety jste na mítinku závodila v den vaší maturity…

Na to vzpomínám. V jednu hodinu mě Martina (tehdejší trenérka Blažková) naložila do auta a jely jsme. Asi jak jsem byla ve stresu a spadlo to ze mě, běžela jsem na tu dobu jak o život.

Reklama