Článek
Co vám chybělo k absolutní spokojenosti?
Samozřejmě to zlato. Do Estonska jsem odjížděla s tím, že jsem ho chtěla získat. Jsem ráda za výkon (1:27:25), protože na trať a podmínky byl výborný. Malinko jsem byla zaskočená z ruské soupeřky, kterou jsem ani neznala, na druhou stranu je to cenná zkušenost do příštích závodů.
Už máte hlavu nastavenou tak, že vás uspokojí jedině vítězství?
To ne, nechci, aby to tak vyznělo, mám pokoru. Jsem ráda za medaili, ale ke zlatu chyběl jen kousíček. A když ho má člověk na dosah, mrzí to víc.
Zvlášť když jste byla v pozici jedné z favoritek…
Startovala jsem s modrým číslem, protože jsem měla nejlepší čas, v tom to bylo pro mě jiné.
Dřív jste o medailových cílech příliš nechtěla mluvit. Letos na dospělém světovém šampionátu v Pekingu si troufáte na stupně vítězů?
Touha po medaili je vždycky. Neříkám, že ji musím získat. Ráda bych se o medaili poprala, a když ne, elitní osmička je pořád prestižní.
Závod v Pekingu ale asi bude specifický. Vysoká vlhkost, smog…
Určitě bude jiné prostředí i klima, jsem na to zvědavá. Zatím jsem byla v Číně jednou, aklimatizace bude důležitá, proto tam pojedeme dřív.
Co vaše cyklistická budoucnost? Mistrovství republiky v Žilině vám asi moc radosti neudělalo…
Opravdu ne. Vůbec jsem neměla svůj den, nějak jsem to nebyla já. V časovce jsem byla čtvrtá a závod s hromadným startem jsem nejela, protože jsme se rozhodli pro tři těžké tréninky směrem k šampionátu v Tallinnu.
Nezanevřete na cyklistiku?
Doufám, že ne, i když na mistrovství světa asi nepojedu. Teď se soustředím na atletický šampionát v Pekingu a dál si to zatím nechci plánovat…
