Nikdy není nic ztraceno, ví Veselý po předloňské zkušenosti

Po posledním závodě ve Finsku jsem si tříslo zatejpoval, což mi pomohlo, a teď je úplně bez problémů, nemám si na co stěžovat.

Malinko. Bylo to nestandardní, protože normálně mě tříslo v průběhu závodu bolelo průběžně nebo pak víc po závodě. Ale v New Yorku mě nebolelo a naráz mě tam ostře píchlo, což může značit, že se třeba naškubl nějaký sval, což by bylo na regeneraci horší, ale dopadlo to naštěstí dobře.

To si vzpomínám. A někdy si říkám, že všechno teď probíhá moc v klidu… Určitě to byla zajímavá epizoda, díky ní teď už vím, že nikdy není nic ztraceno, vždycky to může dopadnout dobře. Ale nějak si to s letošním rokem nespojuju, spíš ve srandě, že když mě zase něco bolí, bude to dobré.

Nevnímám, že bychom se o tom bavili nějak extra. Spíš je fajn, když je tu víc atletů, pokecáme na obědě, na večeři. Byly tu i judisté, hráčky lakrosu, někdy je tu až přelidněno. Ale určitá pozitivní nervozita směrem k závodu postupně narůstá. Kdyby mi někdo řekl, že teď hned mám házet na mistrovství světa, nedokázal bych to. Musíte k tomu dnu dojít.

Slýchám to od novinářů, ale v samotném závodě mi to nijak nepomůže ani neublíží. Letos je to mnohem otevřenější. Spousta lidí může hodit velice daleko.

Malinko mě překvapilo, že ty devadesátky padly. Za poslední roky jsem měl nastaveno v hlavě, že je to výjimečný výkon, a teď se to prolomilo. Ale trochu se to dalo i očekávat, nastoupila mladá generace a vypadá to, že disciplína znovu najíždí na úrodná léta.

Já už bych se počítal mezi tu starší. Podle občanky určitě. (úsměv)

Hrají roli zkušenosti, jak má člověk házení stabilizované. Na Terovi je vidět, že je zkušený a že v závodě aspoň jeden hod trefí tak, že mu odletí. Je nejlepším oštěpařem sezóny. Ti kluci hodili dva výjimečné hody za devadesát a není důvod, proč by to nemohli zopakovat.

Konkurence pomáhá, stejně jako třeba v ekonomice. Postrkuje vás dopředu, neusnete na vavřínech, cítíte tlak z okolí, což nahrává i těm dlouhým hodům. Yega v Birminghamu právě můj hod vyhecoval k tomu, že se zmobilizoval a předvedl výjimečný výkon. Kdybych ho nepřehodil, dál by neházel a 90 metrů by asi zatím neměl. Vzájemně se posouváme k dalším metám.

Jsem psychicky odolnější, zkušenosti s velkými závody určitě hrají roli. A když se podaří něco vyhrát, mírně vás to uspokojí a další závod je člověk klidnější. Ne, že bych to bral, že už mám splněno, ale nemusím si nic dokazovat, když se mi to už jednou povedlo. To pak může být i výhoda proti těm mladším, kteří ve velkém závodě mohou být přemotivovaní nebo zbytečně blbnout. Čímž neříkám, že se to nestane mně. Taky můžu začít bláznit a dělat chyby, ale doufám, že se toho vyvaruju.

Někdy vás potěší, když si malé děti přijdou pro autogram. Ale jinak to beru jako součást své práce. Nezávodím kvůli tomu, abych byl nějakým způsobem slavný, což si myslím, že ani nejsem. Možná trochu známý, ale není to nic, co by se tady v Česku nedalo přežít…

Když předvedu to, co jsem v tu chvíli mohl a nevyjde to na stupně, budu to snášet mnohem lépe, než když se mi závod nepodaří a budu vědět, že jsem mohl hodit mnohem dál. Ale určitě bych se chtěl prát o jednu z medailí.