Článek
Přizpůsobujete aspoň časy tréninků současným extrémním teplotám?
To ani ne, ale je pravda, že teď uběhnu sto metrů a mám dost…
Zase to může být dobrá příprava na podmínky v Pekingu…
Tam asi bude větší vlhko, ale takové vedro snad ne.
V Číně budete obhajovat zlato. Před dvěma lety do Moskvy jste jela jako neporažená překážkářka, i teď jste poslední tři závody vyhrála. Je vaše pozice podobná?
Je trochu jiná. Předloni jsem široko daleko moc soupeřek neměla, teď jsme hodně vyrovnané. O nejvyšší příčky může bojovat pět šest holek, doufám, že jsem mezi nimi, ale budu muset bojovat.
Ale tři vítězné Diamantové ligy za sebou vám asi zvedly sebedůvěru.
To určitě. Ze začátku sezóny to tak nevypadalo, ambice nebyly takové, teď už jsou vyšší. Trénink jde dobře, cítím se čím dál líp, snad bych ten čas mohla ještě stlačit.
Celá sezóna se zlomila v Paříži, kde jste se zlepšila o více než vteřinu?
Rozhodně. Původně jsem myslela, že tam ani nepojedu a budu tady trénovat. Pak jsem si řekla, že by to byla škoda, když mám ten stadión ráda a běhá se tam rychle. A zase se to potvrdilo, v Paříži nastal zlom.
Jak jste se srovnávala s úvodem sezóny, kdy se vám nedařilo pokořit 55 sekund?
Nebyla jsem z toho nadšená. V tréninku jsem běhala dobře, ale výsledky tomu neodpovídaly. Říkala jsem si, že když se po zranění vrátím na 54 sekund, bude to dobré, ale pořád mi to nešlo, nevěděla jsem proč. Nebyla jsem v závodním rytmu, jednou jsem to rozběhla pomalu, pak rychle, nebylo to vyrovnané. Ale v Paříži jsem to trefila a začala si věřit. Už zase vím, že když budu zdravá, jsem schopna se vrátit tam, kde jsem byla.
Musela jste něco změnit v tréninku?
Bylo jasné, že musíme zapracovat na rychlosti, kterou nemám od přírody. Jak jsem byla zraněná, nemohla jsem se jí věnovat, zatímco s kondicí jsem na tom byla stejně.
Teď věříte, že byste se mohla přiblížit i vítěznému času z Moskvy 52,83?
Letos asi ne. Ale když vydržím zdravá a budu moct trénovat naplno, můžu být příští rok rychlejší. Teď věřím, že kolem 53,50 běžet můžu.
To by mohlo stačit na zlato?
Záleží, jak bude připravená Kaliese Spencerová. Jestli dobře, může se běžet ještě o něco rychleji. Ale na medaili to podle mě stačit bude, i horší čas.
Kdo dál může zlobit? Z Ruska asi nebezpečí letos nehrozí…
To asi ne, ale je tam víc holek, které můžou běžet pod 54 sekund. Američanky, Dánka Petersenová, která měla ještě vloni osobák 55,68… Říkala mi, že měla třikrát únavovou zlomeninu a letos už je zdravá. Nevím, jestli má na to se zlepšit ještě o další kus, ale bude to velká soupeřka.
Pouštíte si s blížícím se šampionátem občas svůj zlatý závod z Moskvy na videu?
Párkrát jsem ten závod viděla, občas si ho pustím, abych se naladila. Běžela jsem od začátku do konce, netuhla jsem, doteď nevím, jak je to možné… (úsměv)
Letos tak „pohodový“ závod asi čekat nemůžete…
Já bojovala i tehdy, ale s časem. Teď se může běžet v jedné lajně a ukáže se, kdo bude mít nejlepší závěr. Ale já věřím, že jsem bojovnice, ukázala jsem to i teď ve Stockholmu, kde jsem to v závěru pokazila a stejně vítězství nepustila.
