Článek
K hendikepovaným se Balner dostal přes svoji snoubenku, která vystudovala DAMU. „U nás na statku máme ještě spolubydlícího, který zase studoval konzervatoř, a v rámci školy pracovali s postiženými,“ vypráví dvaatřicetiletý tyčkař. Jeho kamarád je navíc ředitelem festivalu Menteatrál, jehož se účastní divadla pracující s lidmi s mentálním postižením.
„Teď byl v Neratově druhý ročník. Stavíme divadlo z balíků slámy, každá ruka je dobrá,“ líčí Balner. „Jezdím pomáhat i do Kladna, třeba si zahrajeme v ústavu fotbálek. Teď jsme měli turnaj, oni to berou hodně vážně, ale je to sranda. V každém týmu jsou maximálně dva zdraví, ale ti nesmějí dávat góly. A teď jsme turnaj vyhráli,“ usmívá se tyčkař.
Po šampionátu svatba
Přes počáteční ostych ho práce s hendikepovanými rychle chytla. „Měl jsem trochu strach, ale když jsem je poznal a viděl, jak hrají divadlo, měl jsem na krajíčku. Člověk zapomene na sport i další starosti, může se věnovat lidem, kteří nemají, co máme my,“ popisuje Balner, jenž se sám na pár zkouškách zapojil jako herec. „Je občas namáhavé udržet jejich pozornost, ale baví mě to,“ ujišťuje.
Po návratu z mistrovství světa ho ale čekají jiné organizační starosti, bude se ženit. „Už máme zajištěné místo a rozeslané pozvánky, teď bude muset něco dořešit partnerka a po návratu doladíme detaily,“ naplánoval si Balner.