Článek
I proto si nijak nepřipouští, že v Číně bude obhajovat bronz. „Kdybych si to nepřečetl, ani to nevnímám. Letos jsem v jiné pozici, moje výkony nejsou takové,“ přiznává.
Na závody už se těší
V sezóně nejdál hodil 76,21 m, předloni opakovaně dokázal poslat kladivo za osmdesátku. A tak myslí na skromnější cíle, než je obhajoba. „Člověk musí vždycky doufat, ale rád bych se vracel z výkonem, u něhož by svítila písmena SB,“ věří v pokus označený jako season best, tedy nejlepší výkon sezóny. „A s ním bych mohl být do osmého místa,“ doufá.
Před dvěma lety se moskevským bronzem odměnil za léta kladivářské dřiny, vydobyl si možnost stát se vojákem z povolání, jeho kouč Dušan Král získal v Dukle smlouvu na plný úvazek. Ale další úspěchy zatím nepřibyly.
Během loňské sezóny s evropským šampionátem v Curychu nechal podle svých slov trochu odpočinout psychiku. „A teď se na závody těším, užívám si je, ale zase není takové fyzično,“ vysvětluje.
Peking byl jedinečný
Zranění z přípravy totiž Melicha zbrzdilo v úvodu sezóny a ve snaze manko dohnat zřejmě trénoval až moc. „Asi jsem přetáhl závit, což nebyl dobrý nápad. Tak teď spíš odpočívám a doufám, že se z toho vyhrabu,“ hlásil před odletem do Pekingu.
Do čínské metropole se vypravil po sedmi letech, při olympiádě uvízl v kvalifikaci. „Na to zázemí jsem koukal jako malý kluk. I když Londýn se mi povedl o hodně líp, Peking pro mě byl jako moje první olympiáda jedinečným zážitkem,“ vzpomíná šestý muž z OH 2012.
„Teď jsem zvědavý, jak se to tam za sedm let změnilo. Ale kluci oštěpaři, kteří tam závodili, říkali, že stadión vypadá víceméně stejně,“ vyhlížel cestu do Ptačího hnízda.
