Článek
Všechno šlo podle plánu?
Snažil jsem se nedivočit s rozběhem, aby byl přiměřený povrchu, který je rychlý. Nikdy nevíte, jednou to rozběhnete moc, pak málo a už zachraňujete třetím. Jsem rád, že se to povedlo hned.
První hod vám sednul ideálně?
Přál jsem si, aby to vyšlo prvním pokusem, to bylo pro mě důležité, i když hod nebyl technický zázrak. Ale to je možná známka dobré formy. Mohl jsem si dovolit naběhnout lehce a limit, který je nastavený docela spravedlivě, hodit. Může to být dobrá známka pro finále.
Jakub Vadlejch říkal, že povrch vyhovuje těžkotonážníkům. Máte stejný pocit?
To je každého vjem. Na tenhle povrch musí mít člověk dobře připravený kotník i nohy, aby to dokázal ukočírovat. A nesmí bláznit.
Nahrává dlouhým hodům?
Určitě se tady dá hodit daleko. Povrch pomáhá, běhají se dobré časy, v některých disciplínách přímo exkluzivní. Myslím, že je to i tím povrchem.
Vnímal jste, že na stadión přicházíte jako obhájce zlata?
Připomněli mi to až novináři… Je to zajímavé pro média, ale roli to nehraje. Nebude to pro mě lehčí. Každý chce vyhrát. Nevím, jakou to může hrát roli.
Když jste měl brzy kvalifikaci za sebou, mohl jste po očku sledovat soupeře?
Když jsem tam seděl, díval jsem se. Malinko jsem totiž nevěděl, co mám čekat od pozice, že házím jako první ve skupině. Někdy člověk trošku zaspí, naráz vás tam nahánějí a už jede čas. Na ostatních závodech většinou házím poslední, vím, kdy se pomalu začít připravovat.
Ze hry je olympijský vítěz Keshorn Walcott.
Ale pořád je to otevřené a je tam spousta lidí, kteří můžou hodit daleko. Tohle byla kvalifikace a jestli někdo hodil daleko, nebo málo, vůbec nehraje roli.
