Rubriky:

Atletika

Pokažený šampionát, uznal Svoboda. Brazilec se mu za loket omlouval

27. srpna 2015 16:53 - Peking

Moc si přál dokázat, že do semifinále by postoupil i bez rozhodnutí od zeleného stolu, které v rozběhu zrušilo jeho chybnou diskvalifikaci. Jenže semifinále překážkáři Petru Svobodovi nevyšlo. S časem 13,67 s nemohl pomýšlet na finálovou účast, celkově skončil třiadvacátý.

 

Pawel Kopczynski, Reuters

Berete šampionát v Pekingu jako pokažený?

Rozhodně.

Proč vám semifinále nevyšlo?

Nevím, jestli to bylo vidět, ale na čtvrté překážce jsem dostal loket od Brazilce de Oliveiry. Jsem aspoň rád, že když jsme doběhli, tak se mi několikrát omlouval. Beru to, stává se, jsou to překážky, když nepřekáží překážka, překáží soupeř vedle. Jen smůla, že se mi tu dějí takové věci… Ale není to výmluva, zkazil jsem už náběh na první překážku, kdy jsem v tom seděl.

Také jste nohou srazil snad devět překážek.

Ne-li deset z deseti… Jak jsem na té třetí čtvrté dostal loket, člověk se dostane mírně dolů. Snaží se to rvát, vrátit do závodu, nejde to. Přál bych si vidět záznam, jestli mě to tak zasáhlo, jak jsem v tu chvíli ucítil.

Už před startem jste vypadal hodně soustředěný oproti třeba loňskému mistrovství Evropy v Curychu…

V rozcvičování to vypadalo skvěle. Když mě viděl Tomáš Dvořák, říkal, že snad v životě neviděl takhle rychlý náběh na první překážku. Nevím, co se děje. Asi jak slyším výstřel, jsem nějaký splašený. Hrozně moc si přeju po návratu uspět. Je to zapříčiněné tím, že v Curychu se mi povedlo něco zázračného, tady bych to chtěl najednou vylepšovat a nemám za sebou aspoň tři roky v kuse tréninků, závodů, soustředění. Tehdy jsem měl za sebou třeba čtyři sezóny relativně zdravý, na to se líp navazuje, než když teď z něčeho upletete bič a pak si myslíte, že budete běhat české rekordy.

To byl ale ten bič, který jste nad sebou podle svých slov potřeboval cítit.

Já se na to cítím, tělo se cítí podobně jako před Barcelonou či Paříží, není nic, na co bych se mohl vymlouvat. Cítím se skvěle, akorát asi nemám hlavu po tom návratu připravenou na takový závod, neumím si to vysvětlit.

Máte tedy chuť se ještě v závěru sezóny někde o rekord pokusit?

Chtěl bych běžet na Julisce, kde se běhá velice rychle. Otázka je, jak se po návratu poperu s aklimatizací. Když jsem si včera myslel, že jsem byl diskvalifikován, první, co jsem řekl trenérovi, bylo: „Jdeme na trénink, ať zkusím zaběhnout český rekord na Julisce". Chtěl bych se hlavně ustálit, každý závod cítit, že to bude dobré, třeba kolem 13,40. A ne, že se na rozcvičováku budu cítit, že poběžím 13,30, a pak je z toho 13,67, i když s jistou kolizí. A ještě jednu věc bych chtěl říct.

Povídejte.

Byl bych rád, abyste mi věřili, že jsem si zase nevymyslel nějakou výmluvu. Včera jsem těm úžasným, co píšou na diskuse, i odepsal. Já vím, že tam píše menšina. Ale každý atlet, který to pokazí, má černé svědomí, a aspoň orientačně se tam podívá…

Michal Osoba (Peking), Sport.cz

Zrušit