Článek
Dvaatřicetiletý chodec se neohlížel na soupeře, od prvního kilometru nasadil tempo, které jeho rivalové mohli jen uctivě sledovat zpovzdálí. Při neúčasti francouzského světového rekordmana Yohanna Dinize a ruských chodců neměl rodák z Nitry konkurenci.
Za mohutného povzbuzování slovenských fanoušků a členů týmu stále navyšoval svůj náskok, občas vyloudil na své tváři i úsměv. „Děláme, co nás baví, tak proč si to neužívat. I když byla očekávání velká, vůbec jsem nebyl v žádném stresu,“ ujišťoval vicemistr Evropy.
Z domova sledovala jeho boj o historické zlato manželka Lenka s dcerami Emmou a Ninou, přímo v Pekingu fandil tatínek Viliam. „Prvních 30 kilometrů jsem si musel řádně kontrolovat své pocity, posledních dvacet už jsem věděl, že nikomu nechci dát ani náznak šance, aby mě mohl stahovat,“ popisoval absolvent žurnalistiky na filosofické fakultě v Nitře.
Ztratil méně než půl minuty
Z koncentrace na výkon ho vyrušila jen potřeba navštívit toaletu zhruba v polovině trati. „Zkoušel jsem to v sobě udržet, ale nemělo to význam,“ líčil. Velmi rychle se ale vrátil do tempa. „Dobře jsem udělal, ztratil jsem tam myslím 25 sekund, a pak se mi šlo zase fantasticky,“ líčil Tóth.
„Na tréninku to není nic výjimečného, ale v závodě se mi to stalo poprvé. Ale nevím, jestli se někdy mistru světa stalo, že cestou navštívil toaletu,“ smál se slovenský chodec.
Poslední kilometry už si pak užíval. „Zdravil jsem diváky, děkoval. Slováci mi vytvořili takovou atmosféru, že jsem měl pocit, jako by jich tu bylo víc než Číňanů,“ děkoval za podporu fanouškům se slovenskými vlajkami.
Po triumfálním příchodu do cíle se objal s otcem, přijal gratulace od nejbližších. „To si chci pamatovat do konce života, byl to asi nejemotivnější zážitek. Nádhera,“ přiznával první slovenský mistr světa.
Před ním na MS získali bronzy překážkář Igor Kováč a kladiváři Libor Charfreitag s Martinou Hrašnovou. V Helsinkách 1983 triumfoval v barvách Československa rodák z Ohrád u Dunajské Stredy Imrich Bugár.
