Článek
Účasti na světových šampionátech už ani nepočítá. „Asi to ale několikáté mistrovství bude,“ usmívá se Ježek, jenž loni po sedmnácti letech vypadl z reprezentace, ale letos se vrátil ve velkém stylu.
Až na ten nepovedený finiš SP… „Nastupoval jsem se startovním číslem jako lídr Světového poháru, předával mi ho před publikem trojnásobný olympijský vítěz Tony Estanguet, s nímž jsem dlouhé roky závodil. On tam stál už jako bafuňář, já pořád ještě jako závodník,“ popisoval Ježek.
„Ale moc parády jsem s tím číslem nepřevedl. Asi za to může Tony, aspoň mu to tak řeknu, až ho potkám,“ plánuje s úsměvem.
Tuší deštivý šampionát
V Pau skončil nečekaně už v kvalifikaci, šance na celkový triumf byly fuč. „Mockrát se mi to nestalo,“ připouští. „Ale aspoň vím, že na mistrovství světa už hůř dopadnout nejde, může to být jen lepší,“ věří Ježek.
V areálu Lee Valley už jednou o medaile bojoval. Vlastně dvakrát. Na olympiádě před třemi lety skončil pátý mezi kanoisty, devátý pak s Vavřincem Hradilkem na deblkanoi, když tehdejší pravidla umožňovala vytvořit druhou posádku.
„Olympiáda byla zážitek, vybavuju si, jak byli organizátoři neskutečně spokojeni, jak jim vyšlo počasí. A chválili si to i rok předtím na předolympijském závodě. Tak mám trochu obavy, abychom nepoznali Londýn i z té druhé než jen slunečné stránky,“ přiznává. Předpověď mu zatím dává za pravdu…
