Článek
„Bylo to strašný, endorfiny ze sportu mi strašně chyběly,“ přiznává česká rekordmanka při vzpomínce na září, které věnovala rekonvalescenci. Sval si poranila už před odletem na závěrečné soustředění před MS do Japonska, při boji o světové medaile se vlákna poškodila ještě víc.
Počká na rezonanci
„Pak jsem odjela do lázní, ale už jsem se nemohla dočkat, až pojedu na Šumavu na soustředění na kolo. A snad se to vyvíjí dobře, noha nebolí, ještě počkám na výsledky druhé rezonance,“ líčí juniorská mistryně Evropy i světa.
Při pozvolném návratu k tréninku musela sama sebe trochu obalamutit. „Snažila jsem se to pojmout tak, že nejdu trénovat, ale na rehabilitaci, to mi trošku pomohlo. Protože když jdu na trénink a nevrátím se úplně hotová, tak to u mě moc nefunguje,“ usmívala se.
I v případě Anežky Drahotové platí, že vše špatné může být k něčemu dobré. Nucená zdravotní pauza jí pomohla znovuobjevit záliby raného mladí. „Když jsem se věnovala sportu, vyřadila jsem kreslení nebo hru na klavír, bylo fajn se k tomu na měsíc vrátit,“ pochvalovala si.
Nechce být bezprizorní
Její dvojče Eliška, stříbrná chodkyně z ME juniorů, se chystá na přijímací zkoušky na architekturu, a tak i Anežka zamířila na kurzy kreslení tužkou a uhlem.
Sama rovněž studentka maturitního ročníku se ale zatím podobnou akademickou cestu zvolit nehodlá.
„Chtěla bych si někam dát přihlášku, je lepší, když se zatěžuje i hlava a člověk není bezprizorní, ale ještě nevím kam. Přijímačky na architekturu jsou těžké, pošlu sestru na zkušenou a uvidím po olympiádě,“ usmívá se Drahotová, jedna z českých medailových nadějí pro hry v Riu.
