Článek
Pro start na olympiádě vám stačí potvrdit limit 13,80. To bude váš základní cíl?
Jestli nedám 13,80, tak snad spálím tretry. To by bylo na zamyšlení se nad sebou. Mám určitě velká očekávání, ale i strach, jaké to bude, změn v tréninku byla spousta.
Do špičky jste se dostal pod vedením Luďka Svobody, v zimě jste ale oslovil i uznávaného kondičního trenéra Daniela Hejreta. Proč?
To rozhodnutí jsem udělal v podstatě ze dne na den. Věděl jsem, že Luďa je oddaný atletice víc, než čemukoliv jinému, a je úžasný trenér. Ale já pak bral čas celé skupině, mladí se potřebovali rozvíjet jiným směrem, já byl často zraněný… Proto přišla myšlenka, jestli to risknu s někým jiným a najednou se objevil Dan. Věděl jsem, co za ním stojí, zeptal jsem se pár lidí a sešli jsme se. Zatím jsem ani jednou nezalitoval.
Místo mladé překážkářské skupiny tedy teď trénujete sám?
Jediný můj sparing je Pepa Polách, ale ten teď bere antibiotika. Ale na tréninku sám nebývám. Dan má pestrou skupinou od kickboxerů a boxerů po hokejisty… Takže jednou běhám s hokejistou rovinky, jindy s klukem, co chytá za fotbalisty Jihlavy, stopadesátky. Baví mě to, těším se na každý trénink, dřív už to byla občas trochu rutina.
Zařazuje Hejret do kondiční přípravy i prvky z bojových umění?
Je pravda, že jednou thaiboxer Lukás Fuki Dvořák měl zápasit s klukem velkým jako já, tak jsem nandal rukavice a zkoušeli jsme údery. Spíš v náznacích. (úsměv) Ale celkově ve fyzičce a rychlostní vytrvalosti cítím posun, protože když jsem v hale běžel 7,44, venku to odpovídá času pod 13 sekund. A něco muselo být špatně, když jsem se dostal jen na 13,27. Tak jsem si letos vytyčil jako cíl ten český rekord posunout, i když se může stát, že už se mi to nepovede.
