Zase mě atletika baví, září Cachová. Překonala trable a trhá si rekordy

Zrovna teď po osmistovce to bez bolesti není. (úsměv) Ale užívám si to. Lidi si řeknou, že když ve víceboji pokazíte jednu disciplínu, tak si to můžete vynahradit na té další, ale v reálu to tak není. Člověk se s tím pere celý závod, a když se přidá nějaké zranění, je to mnohem horší. Teď cítím strašný rozdíl oproti minulým letům. Konečně můžu říct, že mě závodění zase baví.

Já to shrnu. Největší problémy jsem měla se zády, byly časté a pořád se vracely. A v roce 2014 jsem byla na operaci s kolenem.

Dlouho jsme nevěděli, co tam bylo za problém, běhala jsem s tím dvě sezóny. Na vyšetřeních se nikdy nic nenašlo, až při speciálním vyšetření u pana Koláře na Chodově se zjistilo, že je třeba operace a od té doby mi koleno nedělá problémy. A se zády jsem začala chodit na stabilizační cvičení spojené s dýcháním, to mi také pomohlo.

Já věděla, že to ve mně je, jen musím zůstat zdravá. A to se mi těch pět let úplně nedařilo. Ale vždycky jsem věděla, že tam je nějaká příčina, nebylo to tak, že bych třeba nevěděla, proč mi to neběhá.

Samozřejmě, že bylo. První sezóna, která se mi nepovedla, byla v roce 2012. Brala jsem to tak, že jsem přestoupila do Prahy, každý se vyrovnává se změnou jinak, tak jsem tomu chtěla dát další sezónu. To jsem na tom byla dobře, ale hrozně jsem spadla na překážkách na universiádě a od té doby jsem nebyla zdravotně schopná absolvovat víceboj. Pak přišla operace kolene a vloni už jsem šla nahoru, kdy se mi dařilo na překážkách, což mě nakoplo.

Já nevím, co jiného bych zkoušela, atletika mě baví. Že bych šla plavat, hrát volejbal nebo basket s mojí postavou? (úsměv)

Samozřejmě by se mi líbila elitní osmička, ale bude to těžké. V tabulkách jsem možná vysoko, ale ještě nezávodily Nizozemky a další holky. Každé umístění do dvanáctky by bylo pěkné.

Ale jak je šampionát čtyřdenní, skloubit to nejde. Na olympiádě by to šlo, ale to bych musela ubrat ještě pět setin. Třeba bude forma a vyjde to.