Halu neměla ráda. Teď v ní Hejnová pokukuje po medaili

Zatím nejpovedenější halovou sezónu prožila v roce 2013, kdy trénovala první rok pod vedením Dalibora Kupky. V Göteborgu si při halovém mistrovství Evropy zaběhla osobní rekord 51,27 s a skončila těsně pod stupni vítězů.

Do letošní sezóny vstoupila opět s novým trenérem a jako svěřenkyně německého kouče Falka Balzera po čtyřech letech stlačila svůj halový čas pod 52 sekund (dokonce dvakrát) a s výkonem 51,77 sekundy je letos druhá nejrychlejší v Evropě.

„Hala je pro mě doplněk a příprava na léto, ale když jsem papírově druhá, tak na medaili určitě pomýšlím,“ připouští. „Trenér říká, že rezervu mám a mohla bych se přiblížit i osobnímu rekordu,“ hlásí.

K halovému závodění si přitom hledala cestu delší dobu. „Neměla jsem ho moc ráda, když nemám svou dráhu a nemůžu si určovat tempo. V hale je čtvrtka kontaktní sport a kdo zaváhá na seběhu, už s tím moc neudělá,“ uvědomuje si.

Při svých dvou letošních čtvrtkách předvedla dvě odlišné cesty k vítězství. V Ostravě vyhrála stylem start-cíl, v Birminghamu sbíhala za dvacetiletou Britkou Laviai Nielsenovou, přesto po útoku v poslední zatáčce proběhla cílem první.

V Bělehradě poběží o medaili příští sobotu, posledním testem připravenosti pro ni bude víkendové domácí mistrovství republiky v pražské Stromovce. Rychlostní formu si vyzkouší na dvoustovce a i na ní by ráda atakovala čtyři roky staré výkony.

V roce 2013 si zaběhla osobní rekord 23,71 sekundy. „Chtěla bych zaútočit na titul, ale sprinterské specialistky mi nedají určitě nic zadarmo,“ tuší.