Článek
"Tašky přiletěly z Paříže o den později, byly rozhrabané, špinavé, oštěpy měly roztřepené konce nebo byly nalomené. To přece normálním zacházením nejde s věcmi provést, určitě to budeme reklamovat," zlobí se Špotáková. "Navíc se poškodil i můj oblíbený oštěp," posteskne si. Nyní už má ale nového favorita, měkčí oštěp, kterým se vyšvihla na první místo letošní sezóny. "Přitom všichni říkali, že se s ním nedá hodit daleko," usměje se svěřenkyně trenéra Černého.
Přitom nechybělo mnoho a Česko oštěpařku světových kvalit nezískalo. Ještě v době, kdy se úspěšně věnovala vícebojům po roce studií na FTVS, odjela na rok studovat a trénovat do Minnesoty. "A byl to můj nejhorší rok v životě," oklepe se. "Nejsem americký typ, jejich myšlení mi nesedí. Když jim z dvou set atletů ,přežijí dva, tak jsou rádi, protože jich mají dalších pět tisíc. Tenhle masový přístup se mi nelíbí. Navíc kolem sebe potřebuju kamarády a rodinu," vypráví.
Přesto se právě v Americe před pěti lety zrodil "přestup" k atletické disciplíně její budoucnosti. "Do té doby mě vůbec nenapadlo, že bych byla oštěpařkou, ale vedl mě tam bahamský trenér, který házel přes 70 metrů, a chytlo mě to. Navíc jsem hned po návratu splnila limit na mistrovství Evropy. Díky tomu jsem u atletiky zůstala," nachází hlavní pozitivum svého amerického pobytu.
Státnice za dveřmi
S oštěpem vyhrála Univerziádu a letos bude na mistrovství Evropy patřit k největším favoritkám. "Ale já moc nemám čas na to myslet, mám školu," povzdechne si. Už za týden ji totiž čekají na České zemědělské univerzitě státnice. "Je to hodně hektické, ještě v pátek mě čekají závody v Německu, ale tam si beru učení," plánuje.
Pak už jí moc času nezbývá. "Člověk bývá nervózní, až když je naučený... Ale když jsem se učila v průběhu těch tří let, navíc jsem se hodně věnovala bakalářce o energetických plodinách, ze které mám jedničku, tak to snad vyjde," věří. Pak by ráda ve studiu pokračovala. "Přijatá už jsem a určitě do toho půjdu, ale uvidím, jak to budu zvládat," přemítá studentka oboru Udržitelné využívání přírodních zdrojů. "Dá se to volně přeložit jako ekologie," upřesňuje.
Ta ji bavila odmala, i když vždycky žila ve městě. Nejdříve v Jablonci, nyní v Praze. Teď ji možná ale bude čekat přesun někam blíž k přírodě. "Přítel žije v Sýkořici u Rakovníka, já v centru Prahy na Jungmannově náměstí. Docela kontrast," popisuje s úsměvem. "Ale už uvažujeme o společném bydlení, takže možná dojde ke kompromisu," dodává.
