Hlavní obsah

Zimnice, třes, nevolnost. Zlatý desetibojař Sýkora zvládl i boj i s vlastní hlavou

Michal OsobaPrávo

Před třemi lety se v Eugene stal juniorským mistrem světa, o víkendu v Bydhošti získal titul evropského šampióna do 23 let. Stále ještě začínající kariéru desetibojaře Jiřího Sýkory lemují velké úspěchy, které ale byly proložené i řadou zklamání, nepovedených závodů a také poklesem sebedůvěry, s nímž vydatně bojoval také na šampionátu v Bydhošti.

Foto: ČAS - Denisa Kisialová

Desetibojař Jiří Sýkora po zisku zlata z mistrovství Evropy do 23 let.

Článek

Nový Dvořák, nový Šebrle… Po juniorském zlatu, jenž získal jako dosud jediný český muž, si tehdy ještě bezstarostný mladík v médiích vysloužil přezdívky příhodné zemi, která vychovala desetibojařské šampióny. Jenže s nimi přišla i očekávání dalšího růstu.

Očekávání mu přitížila

„Asi každý se dívá i na to, co si myslí ostatní, u mě to platí dvojnásob. Peru se s tím a docela mi to přitížilo,“ ohlíží se za posledními třemi lety, během nichž nedokončil ME v Curychu 2014 a Amsterdamu 2016, loňskou olympiádu i další závody. „Bál jsem se, že když budu druhý, bude se to brát, že jsem všechny zklamal. K tomu mě zlobilo zdraví,“ líčí.

V Bydhošti měl ve 22 letech poslední šanci na „mládežnickou“ medaili. Podle tabulek patřil mezi favority, což dobře věděl. „Bál jsem se. Posledních deset dnů se mi točil žaludek, chvílema jsem z toho stresu byl zralý na Bohnice. Vždycky jsem si řekl, že nejde o život a snažil se dát do pohody, pak to přišlo znova a pořád dokola,“ popisuje.

Většinou u sportovců platí, že nervy odpadnou se začátkem soutěže, jenže Sýkoru po ne zrovna ideálně vydařeném prvním dnu přepadly ještě horší stavy.

Dal se dohromady

„V noci jsem se budil, což se mi normálně při závodech stává, ale teď jsem k tomu měl zimnici, klepal jsem se. A když jsem se chtěl napít, málem jsem se pozvracel. Moc jsem před překážkami nevěřil, že bych se dal dohromady,“ přiznával.

Od doktorů dostal prášek a v neděli předvedl parádní výkon ozdobený třemi osobními rekordy a zakončený 8084 body a českou hymnou.

Po závodě se také omlouval kolegům z výpravy za to, že se jich stranil. „Ne, že bych snad chodil na jídlo v jiné časy, ale když jsem jim šel gratulovat, bál jsem se, aby mi neřekli, že teď musím udělat zlato já. Nebo před závěrečnou patnáctistovkou bylo u našeho stanu snad patnáct lidí, všichni chtěli něco říct, tak jsem utíkal na nejvzdálenější rovinku,“ popisoval.

O psychologovi přemýšlí

Náročný test, jenž mu vystavila vlastní psychika, Sýkora zvládl. Nestálo by ale za to zahájit spolupráci se sportovním psychologem? Vždyť na vlastní mysli s odborníkem pracovali třeba i překážkářka Zuzana Hejnová nebo oštěpař Jakub Vadlejch.

„Přemýšlím o tom furt,“ neskrývá Sýkora. „Jenže u sebe bych si přišel, že jsem se tím pasoval do role toho, komu už není pomoci… Pořád hledám odpověď, co s tím dělat, aby se to aspoň nezhoršovalo.

Reklama