Článek
Nepřemýšlel jste, že už po prvním hodu kvalifikaci ukončíte? Bylo zřejmé, že 80,60 metru by mělo stačit.
Já jsem to věděl na 99 procent. Když se podíváte na startovky, tak to mělo stačit, ale říkáte si, co kdyby... Tak jsem radši házel dál, protože ta druhá skupina byla o malinko lepší. Věřil jsem v postup, ale bál jsem se, abych neudělal životní chybu. Je lepší, když to ve středu bude o něco víc bolet, než kdybych seděl na tribuně...
Odnesl jste si z kvalifikace nějaké šrámy?
Neházel jsem vůbec technicky dobře, takže to určitě cítit budu. Ale to je normální, jsem na to připravený. Moudřejší budu v úterý. Při kvalifikaci jsem se cítil velmi dobře, ale možná jsem byl takový až moc uvolněný, což se pak projevilo v rozběhu. To musím ještě srovnat. Jak je člověk starší, organismus se chrání a nechce vás pustit do žádných extrémů. Vy to sice chcete udělat, ale vznikne tam chyba a ten oštěp neletí. Tahle disciplína je hodně technická záležitost. Třeba Thorkildsen hodil prvním pokusem 74 metrů, druhým to najednou podržel a hodil 86 metrů. To je dvanáct metrů rozdílu...
Vyhovovalo vám, že jste házel hned první den šampionátu?
Je to určitě lepší. Když přijedete s velkou skupinou a oni pak mají závody za sebou, není to dobré na psychiku.
Jaký máte plán na své poslední finále?
Hlavně budu muset hodit určitě dál, chce to zlepšit. Pokud chci být na bedně, a já v to pořád věřím, budu muset házet jinak.
Co to znamená?
To znamená běhat rychleji, trochu riskovat a spodní oblouk udělat delší. S tím, co jsem v kvalifikaci předváděl, bych neměl šanci. Buď to odletí, nebo ne, ale nemá smysl hrát na to, abych byl sedmý nebo osmý.
