Článek
"Vidíte, že to ještě umím," usmíval se před novináři. Přestože už nikdy nezíská titul mistra Evropy, cítil uspokojení i kvůli tomu, že věřil ve vlastní síly navzdory mnohým hlasům, že ve svém věku už na špičku nemá. "Je to strašná satisfakce. Tohle by nikdo tak dobře nenaplánoval. Končím ve čtyřiceti a mám medaili. To je úplná nádhera," radoval se.
Tři roky se mu nedařilo, v Paříži v roce 2003 skončil na mistrovství světa čtvrtý, na olympiádě v Aténách devátý a loni v Helsinkách na MS ani neházel vinou zranění. "Tohle byl trošku jako sen po těch letech, co se mi nevedlo. Čtyři roky jsem tu medaili nemohl získat. Tohle je pro mě zadostiučinění," prohlásil. Neodcházím sice jako vítěz, ale jako strašně spokojený sportovec," pravil.
Prvním hodem se uklidnil
První hodem 85,92 metru soupeře doslova zmrazil, naopak sebe uklidnil. Už dlouho se mu něco podobného nestalo. "Věděl jsem, že to nebude špatný pokus, ale málem jsem přešlápl," prozradil. "Balancoval jsem tam na hraně, bylo to o centimetry," řekl s úlevou. "Hodně mě to uklidnilo. Říkal jsem si, že nejhůř skončím čtvrtý, pátý, že tolik lidí nehodí tak daleko," uvedl.
Pak začal riskovat. "Byly z toho strašné hody, ale mně to nevadilo," uvedl. Svým dnešním výkonem by v Helsinkách 1994 dokonce vyhrál. "Věděl jsem, že budu mít s bolavými zády na dva tři dobré hody," prohlásil. Měl štěstí, že po třech pokusech začala série vyhlašování a finálových závodů, soutěž tudíž byla rozkouskovaná. "Závod skončil po třetích pokusech."
V rozcvičování si na jeden hod půjčil oštěp od Thorkildsena, ale při závodu sáhl po nejtvrdším karbonovém typu. Přesto mu v dalších pokusech ani jednou už neuletěl. "Až jsem se sám sobě musel smát," prozradil trojnásobný mistr světa a olympijský vítěz.
Okřikl i trenéra
Kouč Jaroslav Brabec na něj dokonce křikl, aby pátý hod vynechal a šetřil síly na poslední ránu. "Proč bych to dělal?" okřikl ho Železný z plochy. "Musel jsem se smát, jak jsem na něj byl přísnej," usmíval se. Trenér se na tribuně po skončení závod nakonec neubránil slzám. "No jo, on je takovej citlivej," smál se oštěpař.
Svou reprezentační kariéru oficiálně ukončil, ale nestálo by za to zkusit ještě příští sezonu? "To nechci. Já už tomu nevěřím, že bych udělal medaili," řekl směrem k mistrovství světa v Ósace. "A jet tam jen kvůli penězům za šesté místo? To nemá smysl. Co jsem chtěl, jsem dokázal. Je konec," potvrdil.
Jen chvíli před jeho úspěchem vybojoval stříbrnou medaili výškař Tomáš Janků, s kterým kamarádí, takže by se dala očekávat oslava. "Abych pravdu řekl, jsem dost utahaný, spíš úplně vyřízený," řekl. Jeho sezona nekončí, chce ještě absolvovat alespoň dva závody. "Nebudu si tady přeci prochlastávat formu, kterou, myslím, pořád mám," usmál se.
Poslední závod si užil
Podruhé v kariéře si oběhl také závěrečné čestné kolečko na stadiónu. Poprvé se k tomu odhodlal na olympiádě v Atlantě, kde obhájil zlato. "Řekl jsem si, že je to naposledy, tak proč si to neužít," vysvětlil. Oslavný běh vyprovokoval sám, soupeři s ním souhlasili. "Bylo to dobrý. Já jsem ještě rychlej, takže jsem jim stačil," smál se.
Z atletického světa odchází šťastná, spokojená a veselá legenda.
