Článek
Čekala jste, že vám oštěp tak uletí hned prvním pokusem?
Čekala. Dělala jsem to takhle v posledních závodech, zdá se, že mi to svědčí. Mám formu, neskutečně mi to lítá i v rozhazování. Všichni odhazovali v tretrách, já v maratónkách a mně to lítalo. Říkala jsem si, že radši už nebudu házet a budu se tlumit. Když na závod čekáte, vře to ve vás a pak je první hod rána. Prostě to exploduje.
Takže v kvalifikaci to byla idylka?
Naprostá idylka. Lehký hod, lehký postup. Házela jsem na začátku pole, pak už jsem tam seděla a koukala. Paráda. Snažila jsem se nepodcenit situaci. Házela jsem naplno a byla to veliká rána. Akorát trochu i rána do zad, ale myslím, že to zítra bude dobrý.
Zdálo se, že foukal i dobrý vítr.
Říkají to všichni, ale mně se moc nelíbil. Byl zrádný, pořád se to točilo.
Nevadilo vám posunutí kvalifikace na dopoledne kvůli včerejší bouřce a změnám v programu?
To víte, že jsem včera večer trochu nadávala. Byla jsem připravená na odpoledne, ráno jsem byla trochu ospalá. Ale zdá se, že to bylo perfektní. Aspoň jsem nebyla přemotivovaná. Po ránu člověk není úplně nabuzený.
Navíc se házelo před téměř prázdným stadiónem.
Já jsem snad ještě v životě neměla plný stadión, na mítincích jsme vždycky v předprogramu. Ale tady na stadiónu bylo nejvíce Čechů, to mi hrozně pomohlo. Byli výborní, strašně moc řvali.
Zdá se ale, že forma je ideálně načasovaná.
Forma je tady. Snažila jsem se akorát nepodcenit limit 60,50 a stejně házet na sto procent. To nejde si říct, že mám hozeno šedesát šest, takže je limit o pět metrů méně a budu házet na padesát procent.
Prostředí v Göteborgu se vám líbí?
Rozhodně jsem spokojená. Konečně bydlíme ve městě, ne jako loni v Helsinkách někde v lese. To pak člověk myslí jenom na závod. Včera tady jsme se byli projít ve městě, tam to žije. Jenom ta atmosféra, že se okolo něco děje. Město mi sedí. Na mítincích jsme většinou v centru a jdu se projít do města, abych něco viděla. Člověk se opravdu odreaguje.
Nevypálila jste si náboje už v kvalifikaci?
To ne, já mám sil dost.
Kam až může doletět vás ideální hod?
Nevím. Cítím se hrozně dobře. Úplně jsem se toho bála. Musím se tlumit, byla to rána veliká. Ještě o metr dál to letět může. Kdyby to bylo zítra, tak je to perfektní. Udělám pro to všechno, dám ránu.
Už jste zažila takový stav absolutní pohody?
No, letošní sezónu ho zažívám pořád.
Zaznamenala jste, že by z vás najednou měla obavy spolufavoritka Němka Neriusová?
Možná jo, když člověk hodí takhle daleko hned prvním pokusem... Přišlo mi, že háže trochu svázaně. Při rozcvičení se vztekala, nešlo jí to.
Po rekordu vám i gratulovala.
Jo, ona je v pohodě. My se docela kamarádíme, ona má ráda vyhecovaný závod. Je to výborná závodnice, baví ji to.
Plyšového lemura, který vám nosí štěstí, jste měla s sebou?
Lemur byl v tašce.
Na finále ho nevyndáte ven?
To ne, on je plachej (úsměv)
Od koho jste ho dostala?
Od maminky k narozeninám. A od té doby jen vyhrávám...
Má jméno?
Nemá. Vlastně ve filmu se jmenuje Král Jelimán. Přeci Král Jelimán vše říká na rovinu (úsměv)
Máte startovní číslo 1114. Přikládáte těm třem jedničkám nějakou váhu?
Vždycky číslu přikládám váhu. Ty jedničky tam jsou hezké.
Na pokoji jste měla být s Pavlou Hamáčkovou, nakonec jste sama v pokoji po Honzovi Železném. Chtěla jste mít klid?
Původně jsem chtěla být s Luckou Vrbenskou a to nevyšlo a když byla možnost být sama, jsem radši. Za ostatníma si můžu dojít a když chci být sama nebo jít spát, tak je to jen na mně.
Nechal vám Honza Železný nějaký vzkaz?
Napsal mi esemesku. Ještě jsme se potkali, když mi předával kartičku od pokoje. Je to oštěpařský pokoj. A zatím i medailový...
