Hlavní obsah

Šebrle se chce loučit až za šest let v Londýně

Michal OsobaSport.czPrávo

Stejně jako celý závod, který skončil pro jediného českého zlatého medailistu na atletickém mistrovství Evropy ve švédském Göteborgu vítězně, propršelo Romanu Šebrlemu symbolicky i slavnostní vyhlášení. Český desetibojař tak přidal do své sbírky další nejcennější kov z vrcholné soutěže. Jeho přáním je, aby o medaile mohl bojovat až do olympiády v Londýně v roce 2012.

Článek

Zdá se, že se deště v Göteborgu nezbavíte. Pršet začalo i před slavnostním vyhlášení desetiboje.

Zrovna jsem si říkal, že to je takové symbolické pro celý ten desetiboj. Bez něj by to bylo hezčí, ale tady k tomu déšť patřil.

Jak se vám líbí netradiční design medaile?

Tahle je krásná.

Medaile předával váš bývalý soupeř Erki Nool. Co vám říkal?

Jen že mi gratuluje. My jsme se bavili už večer po závodě.

Vzpomenete si, kdo nejzajímavější vám kdy předával medaili?

Absolutně si nepamatuju, kdo mi kdy dával medaili. Většinou si pamatuju jen tu hymnu. Ta vás dojme, až to nečekáte.

Zpíval jste?

Potichu, hlasitě určitě ne.

Stihl jste večer po závodě oslavu?

Na to jsem neměl. Po desetiboji, ať je jakýkoli, jste vždycky hotoví. Dva dny, deset disciplín, to není legrace. Po závodě neslavím, jen občas to poruším, pak si to taky člověk šeredně dlouho pamatuje. Jako třeba letos v Moskvě. Spát ráno na Šeremetěvu na tyčích... Nic moc.

Po závodě jste si stěžoval na začínající nachlazení.

Bylo mi divně, i když jsem se snažil být pořád v suchu, spotřeboval jsem snad osm triček. Ale snad to bude v pohodě.

Povýšíte v armádě?

Nevím, jestli to jde. Teď jsem major, pak je podplukovník, a to si nejsem jistý, jestli ještě můžu být. To už je hodně vysoko.

Těšíte se na další desetiboj ve francouzském Talence?

Je to daleko. Teď vím, že pojedu na deset dnů na dovolenou, odpočinu si a budu zase v pohodě. Tam budu v jiné formě s jinou motivací, pod jiným tlakem. Teď se mi motivace hodně přesouvá do golfu (úsměv).

Kam jedete na dovolenou? Někam za golfem?

Jedeme do Itálie komplet s rodinou. Tam moc golfovat nemůžu.

Kolik jste dostal po závodě gratulací? Ozval se i váš soupeř a kamarád Bryan Clay?

Gratulací přišla spousta, asi čtyřicet. Bryan nepsal, jen náš kamarád Jesse.

Za rok na mistrovství světa se s Clayem znovu utkáte. Jak na něj?

Když budu mít formu, co jsem měl tady před šampionátem, může to být zajímavé. I když to tak nevypadá, ale když máte vedle sebe soupeře, donutí vás to makat úplně jinak. Chtěl bych hlavně zůstat víc zdravý. Ta letošní pauzička taky byla znát. Ale to se nedá ovlivnit. Vrcholná atletika je na hraně. Buď jsi dobrej, nebo zraněnej. Občas jsem svalové zranění míval, jednou za čas, v takové periodě. A teď by to snad mělo až do Pekingu vydržet.

Budete evropský titul obhajovat za čtyři roky v Barceloně?

Určitě! Nevím, jestli ho obhájím, ale pokud budu v provozuschopném stavu, obhajovat ho tam budu. Vždyť budou zbývat dva roky do olympiády.

Chcete ještě do Londýna? Bude vám 37 let.

Určitě tam chci, to je můj sen - loučit se tam.

I kdybyste tam měl udělat výkon pod osm tisíc bodů?

Kdyby se mi splnilo přání a v Pekingu jsem obhájil zlato, ať od další sezóny dělám třeba 6500. Kdyby se mi povedlo vyhrát s Pekingu, asi by to pak bylo těžké s motivací.

Končit na vrcholu se vám nechce?

Skončit na vrcholu si může dovolit fotbalista nebo hokejista, který je zajištěný na celý život. Ne člověk, co si pak půjde shánět práci.

Byl byste rád, kdyby pokračoval i Tomáš Dvořák?

Určitě. A nejenom Dvořka, ale i kdyby se ukázal ještě někdo jiný. Já Tomáše chápu, že nekončí. Když vás něco baví a děláte to na takové úrovni, že se kvalifikujete na velké závody, což je pro sportovce největší motivace, tak proč ne.

Reklama